Článek
Zklamání, jaké McDavida potkalo v sedmém zápase finálové série s Floridou (1:2), jen tak nepřebolí. Těžko ho mohl zmenšit zisk Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off. Všechny individuální trofeje, a že už jich doma má (3× Hart Trophy, 4× Ted Lindsay Award, 5× Art Ross Trophy, Maurice Richard Trophy…), se tváří v tvář zdrcující porážce jeví jako bezcenné.
McDavid ze sebe přes všechno heroické úsilí nestrhl nálepku nejlepšího hráče všech dob, který nezískal Stanley Cup. Tváří v tvář hokejovým grálem neposvěceným kariérám Marcela Dionnea, Matse Sundina nebo Petera Šťastného edmontonského kapitána nejspíš mohou přepadat temné myšlenky.
„Ono se to nezdá. Ve dvaceti nad prohraným finále ještě mávnete rukou. Příště už to přece vyjde. Ale opravdu bude nějaké příště? Když prohrajete první finále ve 27, tak už to jen tak nepřejdete,“ říká bývalý gólman Tomáš Vokoun.
Sestavit aršík 16 výher v tvrdých bitvách play off mezi mantinely je v zámořském profisportu ten vůbec nejtěžší úkol.
Spoluhráči z Oilers McDavida popisují jako mašinu, která si nedá pokoj, dokud Stanley Cup nezvedne nad hlavu. Edmontonský kápo ale taky bude potřebovat větší podporu.
V tom měli letos Panthers proti kanadskému klubu výhodu. Nedisponovali sice tak hvězdnými jmény, ale i herci vedlejších rolí dokázali vystoupit do světel reflektorů. Ať to byl křídelník Evan Rodrigues, nebo centr Anton Lundell. A vlastně všichni, kdo ve čtyřech ze sedmi zápasů finále utáhli šrouby a nedovolili zazářit ani McDavidovi.
Až budou zámořské televize vysílat sestřihy zásadních momentů play off 2024, nebudou v nich chybět raketové výpady kapitána Oilers, včetně precizního slalomu z pátého zápasu finále. Ale co s tím, když pohár McDavidovi nakonec vyrvala z ruky tlupa zarostlých loupežníků z Floridy…