Francouz má za sebou první várku oslav Stanley Cupu: Radši jsem se podíval na fotky, jestli to nebyl sen

Co jste po odletu z Tampy všechno stihli?

Oslavy byly úžasné, hlavně na ledě. Když vám dají pohár do rukou, tak je to něco speciálního. A pak už v šatně to tak nějak odstartovalo. Všude bylo šampaňské, pivo. Všechno se to lilo do poháru. Pak jsme se přesunuli na hotel, kde už na nás čekali přátelé a tam to pokračovalo plynule dál. Ten první večer byl nejnáročnější. Druhý den po příletu někteří kluci jeli dál, ale já se považuju za jednoho z těch starších. Už jsem pak byl spíš s rodinou a užíval si to v klidu. Každý den se ale něco děje, je to hodně nabité.

Pořád máte ten šampionský pocit?

Chutná to skvěle. Tahle organizace byla pár let na vzestupu, už se to očekávalo minulý rok... Ale nešlo to hladce, jak všichni čekali. O to sladší to pak bylo. Až skoro neuvěřitelný pocit byl, když měl člověk pohár nad hlavou. Druhý den jsem se radši podíval, jestli mám ty fotky s pohárem, jestli to nebyl jenom sen. Spíš se to člověku všechno mísí. Když jste pak mezi nejbližšími, tak je to úleva. Člověk je unavenej a šťastnej.

Berete pohár i jako satisfakci za to martyrium se zraněními, kterým jste si prošel?

O to líp to teď chutná. Když jsem se tehdy probudil po operaci kyčlí, díval se na NHL a sledoval, co předvádí gólmani, tak jsem byl přesvědčený, že už to dělat nebudu. Ty bolesti byly veliké. Nakonec se ale všechno povedlo. Při angažmá v Rusku jsem byl taky párkrát na dně, ale pak se to všechno zvedlo. Uklidňoval jsem se, že když už jsem tím jednou prošel, tak to zvládnu zase.

Proč to Coloradu vyšlo právě letos? V čem byla příčina?

Hrozně nám pomohli hráči, které jsme vzali před trade deadline. Nechci mluvit o štěstí, ale když se to všechno nesejde, tak můžete mít sebelepší tým a k poháru nedojdete. Poučili jsme se z chyb, nasbírali zkušenosti a všechno zúročili.

Ale Tampa byla tvrdý ořech, že?

Musím ocenit, jak hráli. Měli obrovskou sílu. Jednu chvíli to vypadalo, že jsme je zlomili, ale oni se stejně vrátili. Říká se, že když chcete být nejlepší, tak musíte nejlepšího porazit. A to jsme museli udělat.

Co jste říkal na výkony Ondřeje Paláta v dresu soupeře?

Já to řeknu jednoduše, on byl jeden z nejlepších, možná i nejlepší hráč Tampy proti nám. Už v té sérii s Rangers dával strašně důležité góly. Ondra je nenápadný, a někdy i nedoceněný, ale na ledě strašně efektivní. Dokáže využít spolupráce se Stamkosem a Kučerovem. A dělá za ně ohromné množství černé práce. Byl jsem na něj pyšný, jakou dělal dobrou reklamu českému hokeji. Ale přál jsem si, aby nám už góly nedával.

Oslavy doma už máte naplánované?

To ještě nemáme vyřešené. Čekají nás výstupní pohovory a já doufám, že nám při nich tak nějak narýsují, kdy se pohár dostane do Evropy a kdy na mě přijde řada. Ale myslím, že každý dostane s pohárem jen 24 hodin. Strážci poháru to budou mít našlapané a pochybuju, že bude možné zajet s pohárem i do Litvínova. Ale já věřím, že fanoušci z Litvínova dorazí i do Plzně.

Někdo ze Stanley Cupu pojídá polévku, někdo halušky. Tušíte, co to bude ve vašem případě?

Jako u Plzeňáka se nabízí to nejlepší pivo na světě. Moji kamarádi mají rádi i zelenou, ale mě z toho vždycky strašně bolí hlava. Ta se snad do poháru lít nebude.

Bude vaší největší vzpomínkou na play off chvíle, kdy celá aréna v Denveru skandovala vaši přezdívku Frankie?

Podpora fanoušků byla neuvěřitelná. Atmosféra mezi Denverem a Tampou se nedala moc srovnávat. U nás byli lidi daleko víc hlučnější. Když jsem vlezl do branky s Edmontonem a na konci zápasu celá hala skandovala, tak jsem měl husí kůži a skoro mi až tekly slzy.

Nějaký mimořádný zákrok si taky budete pamatovat?

V Edmontonu to bylo 2:2, oni šli do přesilovky a tam jsem měl velkej zákrok proti McDavidovi. To si ještě párkrát v životě pustím a budu si říkat, že se to povedlo. Navíc jsme to oslabení ubránili, Compher se vrátil z trestné lavice a hned dal gól na 3:2. Ten zápas jsme zvládli a odskočili na 3:0 ve finále konference. Momentálně mi ale nejvíc rezonuje v hlavě něco jiného.

Copak?

Když jsme doma ve finále nerozhodli a letěli za stavu 3:2 do Tampy, tak jsme se sešli jen hráči na večeři a začali jsme si všichni povídat, co se komu honí hlavou. Když si pak stoupl Andrew Cogliano a měl svoji řeč, tak všichni na něj koukali a já z toho měl husí kůži. Řekli jsme si, co a jak. A já v tu chvíli tušil, že to vyhrajeme. Takové věci se nestávají jen tak.

Nemrzí vás, že jste ve finále odchytal jen kousek rozhodnutého zápasu?

Když bylo po sérii s Edmontonem, tak jsme dostali pár dnů volno. A když jsme se vrátili k tréninku, tak Darcy Kuemper už byl stoprocentně fit. Nějak to vyplynulo, začal jsem tušit, že půjde zpátky do brány. I když jsem chtěl chytat já, tak rozhoduje trenér a já nejsem jeden z hráčů, co by si na to stěžovali a dělali nepříjemnosti. Důvěřoval jsem Darcymu i trenérovi. Myslím, že bylo důležité, že i když mu pak nevyšel jeden zápas ve finálové sérii, tak mu kouč ukázal důvěru.

Na příští rok ale na rozdíl od vás nemá Kuemper v Coloradu kontrakt, chyběl by vám jako parťák?

Ještě jsme se nebavili, ale myslím, že je u nás spokojený. V základní části měl 37 výher. Prioritou bude, aby zůstal. Vůbec bych se nezlobil, protože máme výborný vztah. On je podobný typ člověka jako já. Pozitivní, pořád se usmívá. Oba jsme si vzájemně přáli. Je důležité, že za vámi nesedí někdo, kdo se jen nemodlí, abyste dostali gól. Darcy naopak věděl, že když měl problémy s okem, tak jsem připravený ho zastoupit na nějakou dobu. To mu i pomohlo, když nastoupil do série s Edmontonem. Zjistil, že to odchytat nemůže, že by nás to stálo postup. A odjel na střídačku. Doléčil se a pak nás táhl ke Stanley Cupu.

Můžete podle vás triumf zopakovat?

Ještě nevíme, jak ten tým bude v další sezoně poskládaný, ale víme, že jádro je tady ohromně silné. Když stavíte mužstvo kolem Makara, MacKinnona, Landeskoga, Rantanena, tak máte vždycky šanci, že dojdete daleko.

Cale Makar má ve 23 letech jako nejlepší bek základní části a nejužitečnější hráč play off našlápnuto k oslňující kariéře, souhlasíte?

Jsem za to šťastný, že jsem trefil tu dobu, kdy on tady začal hrát a dělal první krůčky v lize. Ale to se ani nedá říct první krůčky, protože přišel jako hotový hráč a hned patřil k nejlepším. Mě na tom těší nejvíc, jaký je člověk: totálně skromný kluk, obyčejný, tichý, ale když přijde na led, tak si dělá, co chce a má ohromné sebevědomí.

Váš generální manažer Joe Sakic vyhrál Stanley Cup dvakrát jako hráč, jak si to užíval ve funkci?

Joe je ikona v Coloradu i v celé lize, světová hvězda. Líbí se mi, že i když má tak vysoké postavení, tak má pořád hráčskou duši. Chodí do šatny, baví se s námi, dělá srandičky, nebo se snaží někoho uklidnit. O to je pak lepší přístup hráčů. Nebojí se s námi ani slavit, klidně se nechá zlít šampaňským. Když jsme se bavili během oslav, tak jsem mu říkal, že jsem nechápal, jak v éře platových stropů poskládal tak silný tým. Je obdivuhodné, jak to náš management dal dohromady.

A co trenér Jared Bednar, taky dal po finále průchod emocím?

On rád komunikuje s kabinou. Vždycky chce slyšet názor a žije hokejem. Množství videí se zápasy, co on vidí, je obrovské. Když nastupujeme do letadla, tak on už tam sedí s notebookem. Dal nám takové množství informací, že jsme si z toho někdy až dělali srandu, ale myslím, že je to hodně důležité vědět, na koho narazíte a na co si dát pozor. S pohárem nad hlavou byl hodně dojatý. Když měl pak proslov, říkal, jak je hrdý. On ten tým přebíral po historicky nejhorší sezoně Colorada a za pár let s ním dokázal vyhrát pohár.