Hokejový vrchol bez českého týmu. Legendární Kurri kroutí hlavou a nechápe

V Česku byl součástí setkání velkých hokejových legend, mezi nimiž byl třeba i Jaromír Jágr, Marián Hossa či Sandis Ozolinš. Dohromady celá tahle partička dala 12 Stanley Cupů i 6 642 zápasů v NHL. Do Prahy se ale Kurri už za dva měsíce vrátí znovu. Přijede sem na světový šampionát a chce být u toho, když jeho někdejšího parťáka z Oilers Jaroslava Pouzara budou uvádět do Síně slávy IIHF.

Jsem v důchodu. Tedy ne úplně, ale stáhl jsem v posledních dvou letech z hokeje poté, co se stalo s Jokeritem a KHL. Užívám si volna. Možná bych se mohl víc zapojit do hokeje, ale čím déle se držíte stranou, tím těžší je se vrátit. Pořád jsem ale hokejovým fanouškem.

Ano. A doufám, že úspěšní ještě budeme, což není tak snadné. Očekávání jsou vždycky vysoká. Lidi by nejraději viděli Finsko na vrcholu každý rok, to ale nejde. Ovšem na náš hokej můžeme být hrdí. Na to, co jsme udělali a jaké hráče jsme vychovali, kolik jich máme v NHL a že si i junioři vedou dobře.

Vyhrát je těžké. A jakmile se vám to jednou povede, zopakovat úspěch je ještě těžší. Ale myslím, že spoustu let jsme budovali jasný systém výchovy hráčů i způsob hry, jakou by měly týmy předvádět. Jen to trvalo nějakou dobu, ale povedlo se.

V roce 1982 jsem hrál poprvé na mistrovství světa, které se zrovna konalo ve Finsku. Vypadli jsme v prvním kole play off, a tak mi hned ráno volali. Já řekl: Jasně, že přiletím, to je bez debat. Věděl jsem, že Wayne Gretzky se taky zúčastní. Odjeli jsme na letiště, nastoupili do letadla. Podívám se na Wayna a povídám: Ty cestuješ business třídou a já turistickou? Pak jsme hráli proti Kanadě. Jenže já přišel na stadion, a když jsem hledal výstroj, tak mi řekli, že zůstala v Londýně. První třetinu jsem hrál ve vypůjčené a prohráli jsme 2:9 (15. dubna 1982). Taková byla moje první zkušenost. Ne moc dobrá, ale hezká.

Ano, ve finále jsme prohráli s Kanadou po nájezdech. Hráli jsme tehdy neuvěřitelný hokej, neprohráli jsme jediný zápas a ztratili jen jednu třetinu (proti Česku). Jenže o zlato jsme přišli v rozstřelu, což mě dodnes bolí. Bylo to poprvé, kdy Finsko mohlo vyhrát mistrovství světa a takhle jsme prohráli. Ale v dalším roce už se to klukům povedlo. Jsou to hezké vzpomínky. A na olympiádě v Naganu jsme vybojovali v mém posledním zápase bronz proti Kanadě. Pak jsem ukončil reprezentační kariéru.

Ano, to je člověk s velkým srdcem. Když přišel do Edmontonu, stali se z nás dobří kamarádi. Snažil jsem se mu ve všem pomoct. Jeho angličtina nebyla zpočátku na moc dobré úrovni, takže jsme kolem toho zažili spoustu srandovních příhod. Ty nemůžu zveřejňovat. Ale byl to šťastný člověk. A silný. Poslední víkend během šampionátu ho budou uvádět do Síně slávy, což je o důvod navíc, abych přijel a byl u toho. Bavil jsem se s ním minulý týden. Slyšel jsem, že už taky odpočívá a prý ho to baví.

Na začátku sezony jsem měl docela obavy. Nevedli si dobře, ale vyměnili kouče, budou mít nové vedení. Doufám, že se jim bude dařit. McDavid a Draisaitl umí dávat góly, je radost se na ně dívat. Ale k vítězství potřebujete i další věci. Disciplínu, obranu, mít dobré brankáře. Z toho všeho taky něco mají. Bude zábava sledovat, jak daleko se dostanou. Na střídačce stojí Paul Coffey. On žije hokejem, myslím, že je v pohodě a tu uvolněnost dokáže přenést na hráče.

Abyste mohli vyhrát, potřebujete mít dobré gólmany. Ale těžko předvídat. Podívejte na Floridu v minulé sezoně. Jen tak tak se dostali do play off a za dva měsíce hráli finále Stanley Cupu. Hokej je zvláštní hra. Může se stát spousta věcí. Musíte jen jít pořád dál a věřit, že vás nikdo neporazí. Rangers teď vypadají silní, Florida taky, Colorado rovněž dává hodně gólů.

Pořád se studují statistiky, porovnávají jejich čísla s našimi. Je jiná doba, každopádně jsou oba skvělí a nadaní hokejisté. A dobře pro Oilers, že je mají.

Vypadá to tak, ale abyste toho dosáhli, musíte skórovat večer co večer. On má pořád šanci, pokud udrží tempo. Tak jako Connor se může dostat na sto asistencí.

Nevím. Ale brankáři jsou větší, i když v poslední době v některých zápasech padalo hodně gólů. Není tak snadné skórovat. Za našich časů dal Gretzky 90 gólů, Brett Hull 80. Ale to byli jeden dva hráči, zbytek se dostal na 50 a podobně. Tak to prostě je, v posledních letech za tím hodně zaostávali. Hokej se změnil, ale v téhle sezoně byly zápasy, v nichž bylo skóre vysoké. Jako na konci 80. let. To se mi líbí a fanouškům taky. Chci hokej bez pastí ve středním pásmu.

Nelíbí se mi, když útočník jezdí pozadu.

Vůbec nevím, co za tím je a proč to dělají, nevidím žádný důvod. Je to celé divné. Rád bych tam viděl Čechy, pořád jste velká hokejová země s bohatou historií. To neříkám kvůli vám, ale tak to cítím. Nepřijde mi v pořádku, když tam není země jako Česká republika.

Je jich tam hodně. Líbí se mi Barkov. Velmi dobrý, všestranný hokejista. Dělá věci, které pomáhají týmu vyhrávat. Nejen do útoku, ale i do obrany, v oslabeních, na přesilovkách, vyhrává vhazování. Aho je podobný hráč, Mika Rantanen umí dávat góly. Miro Heiskanen v obraně. Najde se tam pár skutečně dobrých jmen.

Vedly se velké diskuse, jak finská Liiga bude vypadat v příštích letech. Myslím, že v ní hraje moc týmů. Nemáme tolik hráčů. Je to dobré pro mladé, že dostanou šanci hrát v dospělé soutěži v mladém věku. Ale není dost hráčů, aby posunuli ligu na vyšší úroveň. Tohle se teď probírá. Uvidíme, co se stane.

Vrátí se tam i Jokerit?

Možná ne příští sezonu, ale v další určitě. Znovu budují tým, taky musí najít místo, kde hrát, sleduju, jak se jim daří.