Kanada už pije Američanům krev. Před Turnajem čtyř panuje v týmu revoluční nálada

Památné finále Světového poháru 1996 s Kanadou ovládli Američané v poměru 2:1 na zápasy. Po úvodní porážce 3:4 v prodloužení ve Philadelphii přetlačili největší rivaly dvakrát 5:2 v Montrealu. Do All-Star týmu byli z vítězů vybráni gólman Mike Richter, obránce Chris Chelios a útočníci John LeClair a Brett Hull, jenž se stal zároveň nejproduktivnějším hráčem i nejlepším střelcem turnaje (7+4). Nejen oni tehdy nesmírně pomohli hokejovému rozvoji v USA.

„Na svěťáku byl zkušený mančaft. Hull, Brian Leetch, Chelios, Keith Tkachuk. Měli jsme velmi šikovné hráče,“ řekl tehdejší americký útočník Bill Guerin, který byl jako současný manažer Minnesoty pověřen stavbou týmu pro letošní reprezentační turnaj.

Sportovní kanál ESPN sestavil top 20 největších hvězd akce a zařadil do něj 9 Američanů, sedm Kanaďanů a po dvou Švédech a Finech. USA sice budou postrádat zraněného držitele Norris Trophy z minulé sezony Quinna Hughese, ale přesto mají nálepku největšího favorita. A ohromnou touhu nechat Kanadu v konečném pořadí za sebou.

Inspirací našlapanému týmu mohla být i týmová večeře, na kterou dorazili i Mike Eruzione a Rob McClanahan, aktéři Zázraku na ledě z roku 1980, kdy si podceňovaná americká sestava senzačně zajistila olympijské zlato z Lake Placid.

„Cílem je dát se co nejrychleji dohromady. Spousta z nás hraje v NHL významnou roli, a když přijedete do takového prostředí, věci se mění. Jde o to, přijmout, že víte, na čem jste, a hrát svou úlohu, jak nejlépe umíte,“ řekl kapitán Toronta i amerického výběru Auston Matthews. Jeho detroitský kolega s céčkem Dylan Larkin už avizoval, jak je smířený s tím, že nebude figurovat ve dvou elitních útocích.

„Když jsem se díval na sestavy, tak mi přišel americký tým co do tvrdosti a dovedností nejlíp vybalancovaný. A myslím, že má i nejlepší gólmany,“ prohlásil bývalý útočník New Jersey Patrik Eliáš.

Role jedničky USA mezi tyčemi se má zhostit dvojnásobný držitel Vezina Trophy Connor Hellebuyck. „Když jsme se viděli v dresech a ve výstroji s nápisy USA, bylo to velmi působivé,“ poznamenal gólman Winnipegu. Nejspíš i on cítí, že už je čas zúčtovat zase s kanadskou nadvládou.

Od roku 2010 sice Spojené státy šestkrát vyhrály šampionát dvacítek a Kanada pouze pětkrát, ale v kategorii dospělých USA strádají. Od Světového poháru před 29 lety američtí hokejisté nevyhráli žádný velký turnaj. Mají dvě olympijská stříbra, když ve finále 2002 v Salt Lake City (2:5) a ve Vancouveru 2010 (2:3 v prodloužení) podlehli bolestně Kanadě.

A na světových šampionátech to také nebylo žádné posvícení. Zatímco javorové listy hrály od roku 1997 hned 14krát finále MS a získaly osm zlatých, USA za stejné období mají jen pět bronzových medailí. A na posledních dvou Světových pohárech 2004 a 2016 triumfovala také Kanada.

Z amerického pohledu je tedy nejvyšší čas, aby se poměry změnily.

„Budou to trochu závody v hledání herní chemie,“ myslí si floridský Matthew Tkachuk. „Turnaj je krátký a záležet bude na každém bodu,“ souhlasí Larkin.

Ve schizofrenní situaci se ocitne pittsburský kouč Mike Sullivan, který na americké lavičce bude usilovat o skalp Kanady vedené dlouhodobě nejlepším hráčem Penguins Sidneym Crosbym.

„Já tedy žádného favorita nevidím, myslím, že tu jsou čtyři výborné týmy. Všichni mají rozdílové hráče, výborné obránce i gólmany. Nestaráme se o to, kdo je favorit. Ale náš cíl je zřejmý,“ popsal kouč Sullivan.

Jasně, není to olympiáda, mistrovství světa ani Světový pohár. Ale pyšnit se prvenstvím z Turnaje čtyř bude mít i tak břink.