Článek
Jak se po třech zápasech od návratu k týmu cítíte?
Upřímně: teď se skoro nemůžu ani hnout. Čtrnáct dnů jsem nic nedělal, pak jsem měl dva tréninky a hned dva zápasy ve dvou dnech. Jsem docela vyřízenej a budu rád za každý den volna, kdy se můžu zregenerovat. Ale jsem rád, že je ten covid už za mnou.
Trochu se zdá, že tyhle zdravotní maléry přitahujete.
Když má člověk covid, tak čeká, že to asi chytne víc hráčů v mančaftu. A zase jsem to měl jen já... Na tripu jsem přitom byl jen s klukama, s nikým dalším jsem se nepotkal. Nosil jsem respirátor i na pokoji a stejně jsem to dostal jako jediný z týmu. Už jsem si říkal, že to snad není možný, ale člověk se s tou smůlou musí nějak vypořádat a porvat. Jsem rád, že jsem neměl vážnější průběh a mohl jsem se vrátit za dva týdny a hned hrát.
Tomáš Hertl (vpravo) přispěl asistencí k výhře San Jose nad St. Louis 5:4.
Přišli jste na původ nákazy?
Chytl jsem to v St. Louis, ale nikde jsem nikoho cizího nepotkal. Fakt vůbec nevím, v žádných obchodech jsem nebyl. Nejdřív jsem si říkal, jestli jsem se nenakazil od manželky, která může chodit normálně nakupovat. Jenže ona to pak chytla až ode mě...
Překvapilo vás, jak koronavirus dokáže zaskočit i trénovaného sportovce? Třeba Rus Kuzněcov z Washingtonu, nebo Fin Ristolainen z Buffala popisovali své zkušenosti s covidem, a nebylo to zrovna veselé čtení.
Když nepočítám rýmu, tak během kariéry jsem nebyl nemocný. Chyběl jsem vždycky jen kvůli zranění. Když dřív někoho bolela hlava, dostal prášek a stejně hrál zápas. První noc byla nepříjemná. To jsem měl vysokou horečku a strašně jsem se potil. Když jsem vstal, tak mi další dva tři dny třeštila hlava a motal jsem se. Únava byla velká, byl jsem bez síly. Ale neříkal bych, že jsem to měl nějak hrozné. Lidi si procházejí mnohem horšími stavy a mají problémy s dýcháním. Taky jsem se pak pozoroval, když jsem šel po schodech do pokoje, jestli může pořádně dýchat a nezasahuje to plíce. Dva tři dny byly těžší, pak to dostala i manželka a nemohl jsem tolik odpočívat, protože jsem musel pomáhat s malým.
Měl jste obavy?
Máme čtyřměsíční miminko. Doktor sice říkal, že s tím děti nemají problém, ale nikdy nevíte. Kluk měl naštěstí jen rýmu a pár dnů byl hodně rozmrzelý. Naštěstí byl bez teplot, tak jsme si oddechli. Já se s tím nějak popral, ale když to vidíte u malého miminka, tak máte strach. První nemoc a hned covid.
Vy už jste pak žádné příznaky necítil?
Překvapilo mě, že asi až osmý den, kdy už jsem myslel, že je všechno za mnou, mě začaly hrozně svědit nohy. V noci jsem se probral a měl jsem úplně rudé nohy. V půl druhé ráno jsem hledal lékárnu, aby mi dali nějaký prášek, protože jsem myslel, že se udrbu do krve. To bylo fakt nepříjemný, ale naštěstí to pak ustoupilo.
Musel jste pak ještě absolvovat větší testy?
To je v NHL povinné, že když máte covid, tak po 14 dnech musíte na vyšetření. Berou vám krev, udělají EKG. Čtyřicet minut se kontroluje srdce, protože byly případy, že hráči o nákaze nevěděli, trénovali a pak jim to zasáhlo srdce. Když mi řekli, že jsem v pořádku, tak jsem hned skočil na kolo a byl jsem rád, že můžu zase něco dělat.
Jaký byl první trénink? Kouč Boughner říkal, že vás tak vyčerpaného ještě neviděl.
Po dvou týdnech nicnedělání to bylo hrozný. Já takovou pauzu nikdy neměl. I po sezoně sednu aspoň na kolo, snažím se hýbat. A teď jsem měl jen dva tréninky, aby se připravil. Šel jsem po nich do studené a teplé vody, pak na masáž a regeneroval jsem, co to šlo. Naštěstí to dopadlo relativně dobře.
Šestnáct minut za zápas při návratu. Pak hned 20. Trenér vás moc nešetřil, co?
Když jsem byl před druhým zápasem na rozbruslení, tak jsem myslel, že mu řeknu, ať mě tam radši nedává. Zavíraly se mi oči, vůbec jsem nemohl hnout nohama. Říkal jsem si, že to bude dlouhý večer. Naštěstí deset minut před zápasem to nějak opadlo, rozjezdil jsem to a začal se se cítit líp. Ráno to bývá sice horší, ale nedá se nic dělat. S tím programem, co nás čeká, to takhle bude pořád do konce sezony.
Sice je před vámi 30 zápasů, ale na pozice v play off ztrácíte osm bodů. Doženete to?
My strašně dlouho neměli dvě výhry v řadě. Teď jsme poprvé uhráli aspoň tři vítězství po sobě. Musíme už začít porážet i týmy, jako jsou Vegas a St. Louis... Potřebujeme se trochu dostat na vlnu, za 14 dnů může být pozdě, když hrajeme skoro pořád v rytmu pondělí, středa, pátek, sobota. Ten program je bláznivej. Třicet zápasů za 50 dnů, masakr. Víme, že přijdou zápasy, kdy nám nepůjdou nohy, ale stejně ty body nějak získat musíme. Jinak dopadneme jako minulý rok, kdy už po půlce základní části začalo být jasné, že se do play off nedostaneme.
Na začátku sezony jste museli absolvovat tréninkový kemp v Arizoně a prvních 12 zápasů na cizích ledech. Asi se nedalo čekat, že hned usednete na vrcholu vaší divize.
Buď jsme hráli, nebo jsme byli zavření na hotelu. Člověk se nemohl moc odreagovat. Maximálně si něco přečtete nebo koukáte na televizi. Pořád máte v hlavě jen hokej, nedokážete ho vypustit z hlavy. Ale to nás neomlouvá, že jsme nebyli schopni vyhrát dva zápasy po sobě.
Váš generální manažer Doug Wilson použil pro vaši situaci slovo reset. Souhlasíte?
Poslední sezony to není jednoduché. Minulou to bylo na hov.o, letos to taky není ideální. Člověk je za dobu, co tady je, zvyklý vyhrávat. A já play off miluju, hraju v něm nejlíp. Být dva roky po sobě bez play off, to rozhodně nechci. Říkal to i náš klíčový bek Erik Karlsson, že u nás nepodepsal na tak dlouho, aby byl v týmu, který se přebudovává a on čekal další tři čtyři roky, než to klapne. A já taky nechci hrát za tým, který jde na led a považuje za úspěch, že místo pěti gólů dostane jen dva. Není to snadné období, ale s tím mužstvem, co máme, chceme pořád něco dokázat.
