Chci ukázat, že po zranění můžu být ještě lepší, tvrdí Hertl

Nebýt tehdy vašeho gólu v prodloužení šestého zápasu, tak jste ještě stihl přijet na mistrovství světa....(Směje se) Když je teď sezona zastavená, tak se občas připomínají nějaké momenty z minulých sezon a tohle byl jeden z nich. Ten gól v oslabení si pamatuju dobře. Byli jsme jen kousek od vyřazení, Vegas celý zápas dominovalo a Jonesie (gólman Jones) nás držel nad vodou. Pak jsem v oslabení dostal puk, už to bylo dlouhé střídání a byl jsem vyřízenej. Chtěl jsem to vyhodit, ale nakonec jsem pořád jel, vystřelil a padlo to do brány. Srovnali jsme tím sérii na 3:3 a byl to velký zážitek a super moment.

Zato teď vám asi není moc do zpěvu...Hlavně ten první den po zranění (přetržený přední zkřížený i vnitřní postranní vaz v koleni - pozn.) nebyl příjemný. Musel jsem to oznámit manželce, pak se volalo rodičům. Byl jsem naštvanej, protože já si tím prošel už víckrát a někomu se zranění vyhýbají celou kariéru. Tohle jsem nečekal. Myslel jsem, že mám jen něco s postranním vazem. Sice bych musel taky na operaci, ale pak bych mohl po zákroku dělat všechno jako dřív...

Vaši kamarádi a spoluhráči ale záhy říkali, že jste nepodlehl depresi.Od druhého dne jsem si řekl, že mám motivaci a budu na sobě makat, aby ty výkony byly potom ještě lepší. Řekl jsem si, že budu chtít zase ukázat, že patřím mezi lídry týmu. Někdo sice tvrdí, že po operaci už to není ono, ale já chci ukázat, že i po zranění můžu být lepší. A nezastaví mě to.

Měl jste náladu, abyste si pustil tu situaci ze zápasu s Vancouverem, která všechno způsobila?Díval jsem se hned potom... Byla to smůla, já vystřelil, obránce tam skočil a dojížděl na zemi k mantinelu. A já tam měl nějak blbě nohu. Většinou to bývají takové nevinné malé zákroky. Kolikrát vás někdo smete, máte pocit, že jste polomrtvý, ale zvednete se a hrajete dál. Někdy ale stačí malý náraz a máte otřes mozku.

Co všechno teď s kolenem zvládnete?Od začátku jsem se snažil s tím hýbat, aby si noha zvykla. Po třech týdnech už jsem byl na kole. Mám za sebou vlastně dva měsíce ‚letní' přípravu. Už dělám dřepy, zvedám i nějaké malé váhy a skáču přes švihadlo. Ani mě to nebolí. Je tam sice místo, které je pořád nepříjemné, ale jinak to je v pohodě. Když to nebude otékat, můžu zvyšovat zátěž. A hlavně musím posílit sval, abych ty vazy obalil před dalším nárazem.

Z Ameriky jste dorazil o něco později než řada vašich evropských spoluhráčů. Proč?Švýcar Meier letěl jako jeden z prvních, pak Švédové, Šíma (Radim Šimek). Je pravda, že já letěl až jako jeden z posledních. S doktory jsme to řešili, aby mě pustili kvůli kolenu a mohl jsem pokračovat v rehabilitaci tady.

Cesta proběhla bez potíží?No... Nejdřív byla varianta, že poletíme po trase Chicago-Dublin-Praha. Pak jsme hledali zase spojení přes Los Angeles a Amsterdam. Byla to honička. Když jsme už letěli do LA, tak jsem se bál, aby se let do Evropy nezrušil a my nezůstali někde trčet. Radši jsem zamluvil dva lety, kdyby něco. Nervozita tam byla, už jsem se těšil domů a chtěl to mít za sebou.

Tato sezona se pro vás i Sharks ale od začátku vyvíjela dost podivně. Šňůra porážek, vyhazov kouče, zranil se kapitán Couture, pak vy...Nějaká smůla tam byla. Na druhou stranu jsme na začátku nehráli vůbec dobře. V San Jose se přitom zase myslelo na velké cíle. Měli jsme podepsané výborné hráče a všichni čekali, že budeme nahoře. Když jsme se nedostali do play off před pěti lety, tak to bylo na poslední chvíli. Teď jsme ale věděli už po Vánocích, že budeme muset vyhrát strašně moc zápasů do konce základní části, jinak nepostoupíme. Nálada byla špatná, nebyla to dobrá sezona. I když měl pak nakopla účast na All-Star Game. Strašně jsem si to užil, vrátil jsem se opravdu natěšený.

Prý jste při Utkání hvězd jezdil za gólmanem Davidem Rittichem, aby zavřel branku Pacifické divize a vy jste si mohl koupit hodinky za prémii pro vítěze. Je to tak?(směje se). To jsme si tam dělali takové srandy. Když jsme do St. Louis přijeli, tak jsem sám nevěděl, co od toho čekat. McDavid a tihle kluci říkali, že loni začali moc volně a pak už to nešlo dohnat. Byli naštvaní a řekli, že to jdeme tentokrát vyhrát. Sice se All-Star Game nehraje naplno, ale i kdyby tam nebyla žádná prémie, tak chcete vyhrát. Je to soutěž jako každá jiná.

Pokud by se sezona dohrávala v létě, existuje nějaká šance, že byste se v ní ještě objevil na ledě?Nechci nic odhadovat, ale i kdyby to zdravotně bylo super, tak si myslím, že by to ani nedávalo smysl. Radši tomu dám čas, přece jen je potřeba to pořádně zahojit, abych byl stoprocentní na další sezonu a mohl normálně začít hrát na podzim. Nechci nic uspěchat, rád bych byl v pohodě, abych mohl navázat na poslední dva tři roky. A ne jen přijet na zápas a trápit se, že mě to bolí a škodit týmu.

A dohraje se podle vás?Rozhodně se o tom uvažuje. Jsou v tom ohromné peníze. Ale musí se to nějak udělat, aby se nedohrála sezona ještě v srpnu a za měsíc a půl začínala další, kde bychom hráli každý druhý den. To bychom jako hráči dovolit neměli, to by pro nás bylo ohromné riziko. Ale reálně tu šanci vidím. Pokud by se v dohledné době konaly třítýdenní kempy a pak by se mohlo zase začít hrát.

Těch variant na dokončení sezony je ale kupa. Která vám sedí nejvíc?Já bych byl hlavně pro, aby se dohrály všechny zápasy základní části a každý tým měl 82 utkání. Aby si nemohl nikdo stěžovat, že někdo získal Stanley Cup, když se během sezony měnily podmínky a pravidla. A třeba Pasta (David Pastrňák) bojuje o trofeje nejlepšího střelce, tak ať má na to plný počet zápasů. Každý by uvítal, kdyby se hrálo a v televizi byl nějaký aktuální sport. Pro mě je to ale trochu jiné. Nemusím být aspoň naštvaný, že přicházím o zápasy, ale mám hodně čas zrehabilitovat do další sezony. Když všechno dobře půjde, tak je pro mě zářijový návrat ideální.