Článek
Jaké jsou tedy klady a zápory?
Bylo pěkné si promluvit česky, trošku tady všechny zdrbnout a nikdo o tom ani nevěděl. Na druhou stranu, když jsem tu sám, aspoň lépe poznám ostatní hráče. Teď se cítím, že jsem součástí týmu.
Předtím jste to tak nevnímal?
Když je v mužstvu hodně Čechů, tvoří takovou partičku, která se většinou straní. Bylo pěkné, když tu byli, ale zároveň je teď dobré, že tu nejsou. Ale mrzí mě, jak to s nimi dopadlo.
Ani vaše pozice ale není ideální, v sezóně jste odehrál jen osm zápasů, ten poslední před dvěma týdny. Jak snášíte, že se nyní nevejdete do sestavy?
Je jasný, že bych chtěl hrát, dlouhé pauzy mi pochopitelné nevyhovují. Jenže nejsem v pozici, abych si mohl vyskakovat. Obzvláště teď ne, když jsme pětkrát za sebou vyhráli. Musím počkat na další šanci, pak věřím, že už v sestavě zůstanu. Takový je život a zde se nikomu nic za zásluhy nedává. Každý si to musí vybojovat sám. Po psychické stránce se cítím velmi dobře. Není to poprvé, co jsem v této situaci. První dva zápasy této sezóny nebyly dobré, to jsem chtěl pověsit brusle na hřebík, ale pak jsem se cítil lépe a lépe a říkal si, že už jsem zpátky. Mám dost sebevědomí, abych věděl, že mohu hrát.
Na konci února jste utrpěl vážné zranění, po nárazu na mantinel od Kadriho jste měl dva zlomené obratle, ohrožena byla i hybnost těla a půl roku jste nehrál. Cítíte teď ještě nějakou bolest?
Když dlouho sedím, bolí mě v zádech. Ovšem to může být i věkem. Snažím se na to nemyslet. Z takového mudrování se nedá nic dobrého získat. Osobně si myslím, že zdraví je hodně o mentalitě. Když si člověk vsugeruje, že je mu dobře, tak je mu dobře. Tělo pak poslouchá hlavu. Snažím se podle toho žít a přemýšlet.
V úterý jste se od onoho nešťastného momentu do Toronta poprvé vrátil. Vybavily se vám vzpomínky, i když jste do zápasu nezasáhl?
Spíš jsem si vzpomněl, kam jsem šel tehdy v Torontu den před zápasem na večeři. Byla to výborná restaurace a teď jsem si kladl otázku, jestli mám do ní jít znovu. Nakonec jsem šel. Vzpomínky mě psychicky nesvazují. Ani během tréninku v hale Toronta jsem na to zranění nemyslel.
Takže nejste pověrčivý?
Někdy mě takové myšlenky napadnou, ale snažím se je vyhnat z hlavy a myslet pozitivně. K čemu je připomínat si to špatné?
Čím v Carolině trávíte volný čas?
Chtěl jsem hrát golf, ale je to náročné a každá ušetřená energie se počítá. I když nejsem v sestavě, chci se pořádně připravit na další zápasy. Protože nikdy nevíte, co se stane. Takže většinu času odpočívám a čtu. Knihy mám u sebe i během zájezdu.
Co máte zrovna rozečteného?
Výbornou knížku od Terryho Orlicka Na cestě k vítězství. Teprve jsem začal a jsem na šedesáté stránce. Minule jsem zase četl Vladaře od Machiavelliho, snažím se střídat žánry. Čtu česky, v angličtině se člověk zasekne u nějakého slovíčka a uteče mu velice často obsah. Většinou si nějaké knížky přivezu nebo si je nechávám posílat od rodičů.
Nechystají se za vámi rodiče na návštěvu?
Chtěl jsem, aby otec přijel na akci, která se jmenuje Fathers trip, ale on nechtěl. Nerad tráví čas s ostatními tatínky. Už na Slavii neměl rád postávání ve skupině rodičů. Raději stál na opačném konci stadiónu. Škoda, myslím si totiž, že kdyby přijel, pamatoval by si to do konce života. Zažil by, co my. Lety, hotely, přípravu před zápasem. Rodiče mohou být v šatně. Myslím, že by to byl pro něj pěkný zážitek. Nechám to na něm, jak se rozhodne.
Zmínil jste mateřskou Slavii. Jak jste prožíval situaci, když se kvůli nedostatku financí musela v průběhu sezóny zbavit hned několika klíčových hráčů?
Sledoval jsem to, v létě jsem s hráči trénoval. Je to složitá situace. Mužstvo se zbavilo několika slávistických srdcařů, jako třeba byli bratří Doležalové, kteří tam hráli od dětství. Na druhou stranu se jiní starší začali vracet, jako Kolařík, Jan Novák; Ronald Knot je nyní kapitánem. Jsem rád, že se jim začalo dařit, protože ta situace byla velmi nepříjemná.
