Článek
Finský gólman skončil úspěšnou profesionální dráhu ve 35 letech kvůli problémům s kyčlí. Po operaci se pokusil o návrat, ale zjistil, že se na úroveň, na níž byl zvyklý on i fanoušci, kvůli zdravotním omezením nedostane.
„Moje zdraví už by nevydrželo každodenní kolotoč tréninků a zápasů. To jsem zjistil velice záhy. Během rehabilitace jsem se cítil dobře. Začal jsem trénovat dvakrát týdně, pak třikrát týdně, čtyřikrát týdně a bylo to fajn. Jenže to jsem byl vždy jen já, trenér nebo kluk, který na mě střílel. A to je něco jiného než opravdová zápasová akce," rozpovídal se poprvé detailněji o důvodech konce s hokejem.
„Pak jsem hrál ten zápas s Anaheimem (jeho poslední). Znovu jsem si natáhl třísla a poranil kyčel. A všechno se pak kumulovalo. Nastal čas být k sobě upřímný. Mohl jsem se s tím dál prát, ale co bych z toho měl, kdybych hrál na 60 procent. Neustále bych si bral nějaké pauzy a zabíral místo (Jeremy Swaymanovi). Vyvodil jsem z toho, že pro všechny bude lepší, když to ukončím. Měl jsem skvělou kariéru. Není čeho litovat," vysvětloval.
V Bostonu slavil zisk Stanleyova poháru v sezóně 2010/11 a ještě dvakrát si poté zahrál finále. Výraznou stopu zanechal také v české extralize, kde během výluky NHL 2012/13 oblékal dres Plzně, jíž pomohl historicky prvnímu a zatím poslednímu mistrovskému titulu. V brance národního týmu slavil také olympijský bronz v roce 2014.
Konce nijak nelituje, ale kariéry si náležitě váží. „Byla to skvělá jízda. Měl jsem ten luxus, že jsem tady (v Bostonu) mohl strávit celou kariéru. Měli jsme tu výborné týmy za ty roky a já jsem vděčný, že jsem mohl být jejich součástí. Hrál jsem tu skvělými hokejisty," pochvaloval si své spoluhráče, mezi nimiž zaujímaly významné postavení i české hvězdy, Davidové Krejčí a Pastrňák.
S Bostonem slavil v NHL 308 výher a další k nim už nepřidá. Teď už si naplno užívá roli otce od rodiny, který rozváží dcery do škol a na hodiny tance. A hokejové hole už nadobro vyměnil za ty golfové.
