Článek
První zprávy o vašich problémech vypadaly hrůzostrašně. Jak to tedy je?
Rozhodně neplánuju ukončit kariéru, to mě novináři malinko špatně pochopili. Já řekl, že jsem v takové situaci, že kdyby mi to ze zdravotního hlediska bylo doporučeno, tak bych asi neváhal. Ale podle toho, co jsem se bavil s lékaři, situace taková není. Samozřejmě se budu řídit doporučením doktorů a k hokeji bych se rád ještě vrátil. Není to ale věc, která se rozhodne dneska nebo zítra. Bude to otázka času.
Napadly vás myšlenky na konec kariéry hned, když jste se sraženinami musel pod nůž?
Je mi skoro 38 let. Nehledě na to, co se mi stalo minulý týden, tak jednou skončit budu muset a toho času jako profesionální hokejista už moc nemám. V Pittsburghu jsem ale pod smlouvou a tu chci dodržet, pokud mi zdraví nebude bránit. Když mi lékaři řeknou, že jsem v pořádku na to, abych šel na led a hrál, tak nevidím důvod, proč bych neměl.
Sdělili vám lékaři důvod vašich problémů? Před sedmi lety v Nashvillu jste měl obdobné potíže. Souvisí to nějak se zvýšenou fyzickou zátěží hokejisty?
Ne, to ne. Je to prostě problém s mými žilami, něco jako vrozený syndrom. V tuto chvíli mi vlastně žíly roztáhli a mělo by to být vyřešené. Já budu tři měsíce dostávat prášky na ředění krve, na což jsem připravený. Sezóna ale trvá déle než čtvrt roku, takže zatím můžu trénovat a brát to jako, v uvozovkách, letní přípravu. Dokonce můžu i bruslit, jen nemůžu chytat a podstupovat kontakt. Na druhou stranu si můžu udržovat kondici. Až mi dají doktoři zelenou, tak abych byl připravený.
Neděsí vás představa, že se všechno seběhlo tak rychle, z hodiny na hodinu?
V docela rozsáhlé části těla jsem měl sraženiny a ani doktoři úplně přesně nevědí, kdy se to ucpe tak, že krevní oběh je vlastně minimální, jako jsem to měl já, když mi noha strašlivě otekla. Taky nemám v této chvíli všechny odpovědi a pochybuju, že je budu mít, takže se spíš zajímám o to, co mě čeká. Na prvním místě bude doporučení hematologa, což má být jeden z nejlepších odborníků v Americe. Na jeho slovo hodně dám a přizpůsobím tomu rozhodnutí.
Jaký teď budete mít program?
Ležel jsem na jednotce intenzivní péče. Prodělal jsem tři operace za tři dny, takže teď jsem si dal volno. Kluci z týmu odjeli na teambuilding do West Pointu. V úterý už chci začít trénovat. Jen na sebe musím dávat víc pozor, co se týká nějakého bouchnutí. Když se člověk někde škrábne a teče mu krev, dá se to nějak kontrolovat. Při hokeji se ale může stát cokoli, někde se praštíte do hlavy a dojde k nějakému vnitřnímu krvácení, které je o to nebezpečnější.
Nemrzí vás vše o to víc, že jste si v letošním play off skvělými výkony získal pittsburské fanoušky a mohl jste v základní části odchytat daleko víc zápasů než v minulé sezóně?
Já to beru tak, že je to prostě život. Můžu být vlastně rád, že jsem naživu a žíly se mi neucpaly při šestihodinovém letu. Nemá cenu se tím zaobírat, situace se nějak vyřešila a já teď doufám, že nebudu mít trvalé následky. Jinak už nemá cenu se v tom babrat.
Potěšil vás klub, že se nesháněl po jiném gólmanovi a ústy generálního manažera Shera jasně řekl: počkáme na Vokouna?
Moje zkušenost z Pittsburghu byla víc než skvělá. Postarali se i o moji rodinu ve chvíli, kdy jsem byl v nemocnici. To taky ukazuje na to, jak je to skvělá organizace. I z tohoto důvodu budu dělat všechno, abych se vrátil. Pokud mě budou potřebovat, budu připravený.
