Ani Gretzky, ani Lemieux, ani Jágr. Dvojciferné výročí má na svědomí hrdina slavné bitvy s Československem

Fanoušci v Maple Leafs Garden byli v extázi, stejně jako Sittlerovi spoluhráči. Kouč Bruins Don Cherry vytřeštěně zíral na led a nováček v hostující brance Dave Reece by nejradši zmizel někam hodně daleko. Pouze na jediné brance Toronta, které vyhrálo 11:4, se nepodílel Sittler, který nasázel šest gólů a přidal k nim čtyři asistence.

„Po osmé brance v naší síti jsem se na střídačce podíval na gólmana Gerryho Cheeverse, který si ale schoval hlavu pod ručník, a do konce utkání jsme v tom vykoupali nešťastníka Reece. Mám z toho dodnes špatný pocit. Tehdy byl před zápasem strašně nervózní. Jako by něco tušil," vyprávěl Cherry.

Sittler si v sedmdesátých letech dával před zápasem těstoviny nebo steak, ale tentokrát to změnil a spořádal porci hranolek se smaženým kuřetem. Zápas přenášela celostátní televize a torontský kapitán udělal ten večer NHL mimořádnou reklamu. „Zkoušel jsem stejné jídlo i později, ale už to nějak nefungovalo," řekl Sittler.

Rekord NHL v počtu bodů v zápase držel od prosince 1944 legendární montrealský útočník Maurice Richard, který zaznamenal pět gólů a tři asistence. O necelých deset let později ho čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi napodobil další hráč Canadiens Bert Olmstead.

Sittler měl po dvou třetinách duelu s Bostonem na kontě tři góly a čtyři přihrávky. O pauze slyšel v kabině, že mu chybí už jen bod, aby vyrovnal Richarda. Ale torontský kapitán se do toho opřel zhurta, za posledních dvacet minut nasázel nebohému Reeceovi hattrick. Jubilejní, desátý bod večera zaznamenal odrazem puku o nohu obránce Brada Parka.

„Sledoval jsem, jak mi mezi betony prolítla do sítě historie," tvrdil po letech brankář Bostonu.

O sedm měsíců později se stal Sittler hrdinou nejen pro Toronto, ale pro celou Kanadu. V prodloužení druhého finále Canada Cupu 1976 si položil obránce Milana Chalupu a podél gólmana Vlada Dzurilly vstřelil rozhodující gól na 5:4.

Radu, jak brankáře československého týmu překonat, poskytl Sittlerovi paradoxně Cherry, který byl jedním ze čtyř trenérů kanadského mužstva a všiml si, že Dzurilla perfektně vykrývá úhly.

„Takže nám navrhl, abychom se střelou chvilku počkali, udělali ještě jeden dva kroky a pak teprve pálili," popisoval Sittler, jak ukončil turnaj.

Před slavnostním vyhlašováním došlo k naprosto jedinečné chvíli, hráči si zcela spontánně začali vyměňovat dresy. Bobby Orr přebíral trofej se čtyřkou Oldřicha Machače na zádech, Sittlerova sedmadvacítka skončila u Bohuslava Ebermanna.

Až po dlouhých letech se Sittler po dresu začal pídit, chtěl ho pro vnuka, který se narodil ve stejný den, kdy dědeček slavně rozhodl finále s Československem. Zásluhou novináře Pavla Bárty se kanadská legenda dozvěděla, kde se jeho bílý klenot s javorovým listem nachází. Po 41 letech si pak s Ebermannem dresy vrátili...

I když mělo Toronto v sedmdesátých letech nadupaný tým s kníratým Lanny McDonaldem, nebo švédským bekem Börje Salmingem, ke Stanley Cupu se v tuhé konkurenci Montrealu, Bostonu, nebo Islanders v Sittlerových nejlepších sezonách neprobilo.

„Tehdy jsme si říkali, že Darrylovi rekord asi moc dlouho nevydrží, když naskočil do ligy Gretzky a po něm i Lemieux. Ale vidíte, teď už je to přes 40 let, co platí. A já si myslím, že už tu zůstane navždy," pousmál se McDonald.

A opravdu. Gretzky zaznamenal dva osmibodové večery, Lemieux tři. Jaromír Jágr se dostal dvakrát na sedm bodů... Za posledních 30 let se pouze Sam Gagner z Edmontonu v roce 2012 vyšplhal na osmičku za zápas. Dvouciferný počet ale v celé historii NHL zůstává pouze u jediného jména.

Sittler má vedle Scotiabank Areny v Torontu i svou sochu, kde je zvěčněn, jak přeskakuje střídačku vedle dalších bývalých velkých jmen Maple Leafs Salminga, Teda Kennedyho, ale i Matse Sundina.

Třeba se k nim v budoucnu přidají některé ze současných hvězd, jako jsou John Tavares, Auston Matthews nebo Mitch Marner. Ti dávají fanouškům Maple Leafs po dlouhé době naději, že poprvé od roku 1967 by snad mohli získat Stanley Cup. Před lety se o to neúspěšně pokoušel Sittler, do historie NHL se ale i tak zapsal nesmazatelně.