Trmácet se autobusem osm hodin sem a tam už mi za ty peníze nestálo, říká navrátilec

Doba, kdy se týmu dařilo, kdy jsem tady dával góly. Furt říkám, že v Liberci to bylo moje nejlepší hokejové období. Jasně, dobrými momenty v kariéře byl i první gól nebo první zápas v NHL, ale například nad titul s Libercem to nepovyšuju.

To ne, i když trochu možná i ano. Spíše však šlo o to, že poslední sezonu mě poslali na farmu a už jsem tam neviděl budoucnost mimo to, že bych tam furt lítal na farmě a trmácel se sem a tam autobusem osm hodin. Skoro ve třiceti dvou letech jsem tohle už nechtěl podstupovat. Už mám jiné priority, teď čekáme druhé dítě, narodí se v říjnu. Nechtěl jsem, abych byl v autobuse a manželka doma s dvěma dcerami, jedna novorozeně. Už jsem si řekl ne. Ve hře ještě byla dvojcestná smlouva s Detroitem, garantované vysoké peníze skoro na úrovni minima v NHL, ale už mi to za ty peníze prostě nestálo.

Srdce. Ale musím říct, že to nebylo lehké rozhodování. Nabídka ze Sparty byla hodně dobrá a hokej už dlouho hrát nebudu. Lidi sice můžou říct, že jsem si už vydělal v Americe, jenže mám zodpovědnost za rodinu a hokej nebudu hrát do nekonečna. Takže jsem zvažoval pro a proti, ale stejně jsem si nakonec vybral Liberec. A jsem rád, že to tak dopadlo.

Na jednu stranu hodně stresu, je to tam specifický. Nikdy jsem tam neměl silnou pozici. Jeden špatný zápas a jste pět zápasů na tribuně. Takhle to tam prostě bylo. Asi jsem trochu zlepšil svou psychiku, protože čím si tam člověk někdy musí projít, je na palici. Ale rodina mi v tom pomohla. Ale zase když hrajete proti nejlepším hráčům světa, tak vám to určitě do hokeje něco dá. Snad to předvedu v extralize, co jsem se v Americe za sedm let naučil.

Často jste za mořem také laboroval se zdravím, teď už jste stoprocentně fit?

Jo, cítím se dobře, ale o zdraví vůbec nechci mluvit. Vloni jsem přijel na kemp, byl jsem stoprocentně zdravý, nic mě nebolelo. Byl první přátelák a v první třetině jsem dostal do kotníku. Měl jsem v něm sraženinu a nemohl měsíc dát nohu do brusle… Zařekl jsem se, že o zdraví mluvit nechci.

Upřímně, už když jsem letěl do Ameriky, věděl jsem, že může nastat situace, že mě pošlou na farmu. Obzvlášť když je člověk v týmu, kterému se pět let nedaří a je v přestavbě. Takže jsem s tím trochu i počítal a malinko tomu i pomohlo, že jsem žádný přípravný zápas do začátku sezony neodehrál. Sice jsem pak během sezony doufal, že si mě zase vytáhnou, protože jsem měl v Barracudě dobrou sezonu. I když jsme jako tým nehráli dobře, po individuální stránce jsem se cítil fakt dobře. Měl jsem i minutáž, někdy hrál i pětadvacet minut za zápas. Sice na farmě, ale myslím si, že jsem hrál jeden z nejlepších hokejů, který jsem v Americe hrál.

To je pro mě asi životní hokejové zklamání. V lednu jsme zjistili, že je manželka těhotná, v Barracudě mě udělali kapitánem a od března jsem byl domluvený s Filipem (Pešánem), že půjdu do Liberce. Říkal jsem si, že tam odehraju sezonu, budu makat a co nejlíp se připravím na to, abych mohl zabojovat o mistrovství. Ale pak nastal jeden minutový telefonát, kdy mi řekli, že mě vyměnili do Detroitu a všechno bylo… víte kde. Velké zklamání, bral jsem to hodně těžce. Neříkám, že bych tam byl, ale mohl jsem mít alespoň šanci o to zabojovat. Bohužel už asi ve své kariéře nebudu mít šanci hrát v Praze. A když jsem pak na mistrovství koukal a kluci vyhráli zlato… Hrozně jsem jim to přál, ale zároveň jsem jim to hrozně záviděl, protože jsem celou sezonu dělal všechno proto, abych tam byl, a pak jsem nemohl.

I teď v Barracudě jsem rád útočil, ale přeci jenom, když tam šest let člověk hraje spíš defenzivního beka, tak se mu to v hlavě trochu přešrotuje, že už tolik neútočí. Ale chci útočit, vždycky mě to bavilo, uměl jsem gól dát. Pokud se to po mně bude chtít, tak to budu hrát.

Mně nikdy bolest nevadila. Teď poslední rok jsme v Barracudě měli i tréninky na blokování střel. Tohle mě baví a už se na to těším.

Vím, že tlak bude, ale nějak si to teď nepřipouštím. Máme skoro dva měsíce do prvního mistráku, což je strašně dlouhá doba. Musíme se dobře připravit, a hlavně se v tréninku nebo přáteláku nějak blbě nezranit. A pak to prodat v základní části a uhrát co nejlepší výsledek a pokusit se urvat play off.

Nechci úplně predikovat a říkat, že si jdeme pro titul. Myslím, že bude důležité se připravit na první konkrétní zápas základní části a vykročit co nejlépe do základní části. Vybudovat si nějakou dobrou pozici pro play off a pak ať se děje vůle boží.

Když jsem byl první rok na farmě já, tak jsem to bral těžce, protože jsem skoro nehrál. Přišel jsem jako hráč, který hrál tady přesilovky, v reprezentaci přesilovky, dvacet minut za zápas, možná i víc. A najednou jsem skoro nehrál, jen deset minut za zápas a vůbec jsem nevěděl, co se děje. To jsem si říkal, jestli mě tam vůbec chtějí. Ale pak člověk zjistí jejich mentalitu, jak to s mladými hráči mají, zkouší je. Ale za dva tři měsíce se zase otočilo a hrál jsem dvacet pět minut za zápas, až jsem toho měl plné brejle. Takže určitě bych mu poradil, aby vytrval a čekal na šanci. I když hráči, kteří tam jdou jako nedraftovaní, mají určitě horší pozici než draftovaní, obzvlášť ti v prvním kole, protože by pak bylo něco špatně a vypadali by jako blbci, kdyby nehráli. Když jsem tam byl, tak se mě manažer Grand Rapids na Kubu ptal s tím, že ho chtějí na přesilovku. Kdyby ho první půlku sezony dali do Grand Rapids a dařilo se mu, myslím, že cesta do Detroitu vede.

Furt říkám, že extraliga podle výkonnosti bude někde jinde než před sedmi lety, kdy jsem tady hrál. Přichází sem i hodně Američanů, Kanaďanů, takže to bude určitě náročné. Stačí se kouknout na Pardubice. Kdo tam není v reprezentaci, tak v ní minimálně hrál dřív. To je reprezentační tým, jestli to takhle můžu říct. Bude hrozně zajímavé proti nim hrát a strašně se na to těším.