Zmáčený a šťastný Jalonen: Byli jsme jak na horské dráze, ale příběh nám asi napsaly hvězdy

Tampere (od našeho zpravodaje) - Už při přebírání bronzových medailí si užil bouřlivých ovací. Publikum, v němž měli převahu Finové, kteří čekali na večerní finále, mu prostě dali najevo, že tady je doma. Tleskali i skandovali jeho jméno. "To bylo vážně něco speciálního. Věděl jsem, že lidi stojí za námi. Ale tohle zažijete jednou za život," věděl Jalonen.

Trenére, musíte teď být hodně šťastný, že?

Byla to neuvěřitelná cesta celého týmu. První věc, která mě napadá, je, že ti hráči, kteří se teď radují a oslavují, jsou vzory pro mladé hokejisty v Česku. Doufám, že tato medaile přinese něco pro ně, pro mladé hokejisty. Uvidí, že hráči, kteří jsou jejich idoly, získali na medaili na mistrovství světa. Vím, že jste čekali deset let, je to dlouhá doba.

Říkal jste, že nejste kouzelník, ale před třetí třetinou to vypadalo, že jste nějaká kouzla na tým použil.

Nejsem kouzelník, jsem jen kouč. V první třetině jsme udělali tři velké chyby a Američané všechny potrestali. Ale pořád jsme v šatně zůstávali pozitivní. Třetí lajna skórovala a dala nám víru, že ten zápas vyhrajeme. A věci, co se staly ve třetí třetině? Nikdo asi přesně nedokáže říct, co se stalo. Udělali jsme změnu, dali Pastrňáka místo Blümela. A najednou bum, bum, bum. Začali jsme dávat góly, měli jsme energii a pak už hrál jen jeden tým. Pokud se mě ptáte, odkud to přišlo, tak nevím. Nikdo to neví.

Vážně?

Tento příběh jsme měli nejspíš napsaný ve hvězdách. Něčím jsme si to zasloužili. Celý šampionát jsme byli jako na horské dráze - nahoru dolů, nahoru dolů. Ale pořád jsem chtěl držet všechno pozitivní, i když jsme hráli v oněch vlnách. Nechtěl jsem mluvit o chybách a být negativní. Snažil jsem se být pozitivní, semknout se s chlapci a vyhrávat zápasy.

Jak těžké bylo rozhodnout o oné změně v sestavě?

Moc ne. Martin (Erat) ke mně přišel a říká: Kari, možná bychom mohli udělat jednu změnu. Já odpověděl, koho by se měla týkat? Odpověď byla Pasta a možná Blümel. Řekli jsme si proč vlastně ne, vždyť tím nemáme co ztratit. A najednou... Bum, bum, bum, bum! Občas prostě i trenéři odvedou dobrou práci a udělají dobrá rozhodnutí (úsměv). A tohle bylo dobré rozhodnutí. Ale zase platí, že nechci mluvit o jednotlivcích. Ne ten a ten, tohle je předně vážně moc dobrý tým, který měl velkého týmového ducha. Bez ohledu na to, jak hrbolatá ta cesta byla. A to je také hlavní klíč a důvod, proč teď máme bronz.

Jak pomohla výměna gólmanů po první třetině?

Ta vzešla od našeho trenéra brankářů (Zdeňka Orcta). Bavili jsme se o tom v první přestávce a on povídá: Kari, teď bychom tu změnu měli udělat. A tak jsme ji hned udělali. Langhamer byl pak neuvěřitelný. A dal nám šanci zápas vyhrát.

Co se stalo během druhé přestávky? Jako kdyby pak přišel na led úplně nový tým.

Neptejte se mě. Zeptejte se hráčů (úsměv). My jako trenéři jsme viděli, že máme pořád šanci. Chtěli jsme hráčům ukázat, jak jsme dali první gól a jak jsme dali ten druhý. Jen jsme jim říkali, že když udělají tyhle věci, tak gól vstřelí. A když pak udělají zase tyto věci, mohou dát další. To je celý příběh o tom, co jsme jim řekli. Jen jsme jim prostě ukazovali góly Černocha a Smejkala, pouze a jen ty pozitivní věci.

Můžete se ohlédnout za těmi třemi měsíci a celým šampionátem?

Já si především teď musím dát pauzu. Pracoval jsem teď devět týdnů 24 hodin a sedm dní v týdnu. Prostě jen věřím tomu, že k úspěchu dojde tým, který tvrdě pracuje. Nic nepřichází samo a snadno. Věděl jsem, že ze všeho nejvíc musíme hlavně tvrdě pracovat. A pak může přijít nějaký úspěch. Mám za sebou devět týdnů, kdy jsem s těmi kluky pracoval. Nejdříve jsem si potřeboval udělat nějaký obrázek o hráčích v extralize, pak tu byli hráči z NHL. Takže teď potřebuju trochu zklidnit emoce a taky si vzít suchou košili.

Třeba za rok znovu v Tampere tu medaili ještě vylepšíte?

Uvidíme. Ale víte, je to těžké. Tohle je ale hokejový život. Emoce jsou teď nahoře, pak dole, pak zase nahoře. Teď kluci v kabině zpívají a pijí pivo. Užíváme si to.

Jaký vliv měl na tým David Pastrňák?

Obrovský! Jeho přístup, jeho charakter, jeho pozitivita. Úžasně zapadl do mého plánu. Jeho dobrá nálada je neskutečná, zároveň je ale pořád profesionál. Ten kluk dává pozitivní energii všem.

A ještě jedno jméno na závěr: Matěj Blümel?

To je budoucnost českého hokeje, stejně jako Jiříček. Já a Petr Nedvěd jsme se shodli, že těmto klukům chceme dát šanci, aby si zahráli za národní tým na mezinárodní scéně. Zvládli to. Takové kluky potřebujeme. Máme hvězdy jako Červenka, Krejčí nebo Pastrňák, ale mladé potřebujete taky. Je správné dát jim šanci.