Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - „Na smůlu to házet nejde, Amerika šla za postupem víc. Nevím proč," kroutil hlavou Červenka.
Čím si vysvětlujete, že jste po celý zápas herně zaostávali?
Bylo to z naší strany málo. Bez gólu se nikam postoupit nedá. Potřebovali jsme někde vzít energii, dát gól, který by nám možná trošku rozvázal ruce a pomohl nohám. Nestalo se, proto končíme. Něco nám prostě chybělo, což vystihuje průběh celého turnaje. Na smůlu to házet nejde, Amerika šla za postupem víc. Nevím proč.
Nebyli jste; stejně jako už proti Švýcarsku a Kanadě; až moc pasivní?
My chtěli hrát aktivně. Dopředu se ale nedá jít jedním hráčem, to je k ničemu. To tě přehraje každý. Musíš tam jít jako lajna ve třech a mít podporu beků, aby forčeking k něčemu byl. Párkrát se to povedlo, ale to nestačí.
Vyčítáte si jako člen první lajny, že jste dvakrát za sebou vyšli gólově naprázdno?
Měli jsme dát gól. Nepomohli jsme si přesilovkami, o nich ani nemá cenu mluvit. Nesedlo to.
A tak je z toho až konečné osmé místo, nejhorší umístění nároďáku v historii na MS...
Je jedno, jestli jsme šestí, nebo osmí. Chceš jít dál, hrát o medaili. Mě zajímalo tu být až do neděle.
Čeští hokejisté po čtvrtfinálové porážce s USA.
Reálně, měl ale tento tým na to?
Toť otázka... Ne vždycky musíš být úspěšný s dobrým týmem. Historicky už se to několikrát stalo, třeba Fini vyhráli MS 2019 bez hráčů z NHL. Nevím, jestli teď bylo málo na to být úspěšný. Já nám věřil a doufal. Nestačilo to. Těžko říct, jestli to bylo naší nemohoucností, sílou Ameriky, nebo od obojího kousek.
Každopádně jste neporazili žádný z top týmů...
Kdybychom porazili Kanadu a ve čtvrtfinále prohráli, nic to nezmění. Mě štve čtvrtfinále. To byl zápas, který rozděluje mistrovství na úspěšné a neúspěšné.
Koušete s přibývajícím věkem takový konec hůře než dříve?
Jo. Čas letí a nevíš, kolik šancí ještě bude. Proto je potřeba ke každému turnaji přistoupit, jako by měl být tím posledním. Letos to prostě nestačilo. Asi je potřeba si to říct, jak to je. A pak vstát a být silnější. Mladí Američani nám jasně ukázali zrcadlo, na čem se dá pořád pracovat a kde se zlepšovat. Záleží, jak se na to kdo podívá nebo podíváme. Jen tak je šance s tím něco udělat a být za rok v Praze lepší a silnější.
Zatímco loni vás kouč Kari Jalonen dovedl k bronzu, teď končíte už ve čtvrtfinále. Jak byste hodnotil jeho dosavadní rok a čtvrt dlouhé působení u reprezentace?
Je to jiná mentalita. Věřil v tým a složil ho podle svého nejlepšího uvážení. Nikdy to není jednoduché, ale myslím, že přinesl svůj jiný systém, určitý klid na střídačku a důvěru v hráče. Ne vždycky se všechno povede, ale kdo zná finskou mentalitu, tak ví, o čem mluvím. Je to trochu něco jiného.
Vlevo přetlačovaná mezi Tomášem Dvořákem z Česka a Conorem Garlandem z USA, vpravo brankář Karel Vejmelka sleduje kotouč.
Souhlasíte, že loni s Pastrňákem a Krejčím byl mnohem silnější?
Tohle se fakt blbě hodnotí, to musí udělat někdo jiný. Vypadnou ti teď dva centři (zranění Sedlák a Chytil), to hrozně chybí. Vždycky nám něco chybělo, abychom podali dostatečný výkon, abychom byli úspěšní. Prostě nám tam gól nepadl. Na smůlu se ale vymlouvat nemůžeme. Blbě se to posuzuje takhle rychle, musel bych to vidět znovu. Věděli jsme, že Američani budou bruslit, mít puk na holi, rychle to otáčet. Na druhou stranu tam ale vznikaly prostory, kterých se dalo využít. A my je nevyužili.
A zase jste soupeři góly darovali. Nejdříve vlastňák bruslí, pak po prohraných buly.
Soupeř dává góly, které my nedáme, což nás strašně sráží. My jsme byli připravení, že Amerika do toho vlétne. Je to mladý tým, hodně bruslivý. Ani jsme si nepomohli jednou rychlou přihrávkou, abychom se dostali z pásma. Naopak nás tam zamykali. Ani nevím, jestli měli nějaké vyložené šance, ale měli puk na hokejce celou třetinu. Pak je škoda toho gólu. Ale ne, bylo to tak zaslouženě.
Kdy jste věděl, že už zápas neotočíte? Po třetím gólu?
Chceš jít furt. Nevím, kdy přesně padl třetí gól, ale pak už víš, že je to těžký. (odmlčí se) Kdybychom dali tři góly za celý zápas, tak jsme za to rádi. Za sedm minut by to byl zázrak. Už na to koukáš tak, že to prostě odmakáš, ať se stane, co se stane.
Překvapilo vás až hrobové ticho panující na stadionu po celý zápas?
Není to žádná výmluva, ale bylo to špatný. Na čtvrtfinále fakt špatný. Když jsme prohrávali, byli jsme to my, kdo potřeboval nakopnout gólem nebo třeba atmosférou. Nic z toho nepřišlo.
