Článek
V sobotu velká mise začíná a Zábranský ví, že desetileté čekání na medaili český hokej ubíjí. "Jsme hokejový a fotbalový národ a už potřebujeme úspěch. Rodiče musí vidět, že má smysl vodit děti na hokej," říká v rozhovoru pro Sport.cz muž, který vzkřísil brněnskou Komety a coby majitel a trenér ji dovedl k titulům. "A taky chceme lidi v této nelehké době potěšit."
Jste před šampionátem optimista?
Jsem optimista od přírody. Taky mi nikdo nevěřil před 18 lety, že postavím Kometu na nohy a udělám z ní, co je. A pokud nám i teď nikdo nevěří, tak je to motivace dokázat, že se mýlí. Když vidím, jak naši hráči výborně reagují na menší systémové věci, jak se jim díky detailistovi, jakým Kari je, věnujeme, tak musím být optimista.
Říkáte, že český hokej potřebuje úspěch kvůli dětem. Je to klíč k náborům?
Zasáhla nás covidová doba, kdy děti nemohly sportovat, chodit do škol. Učily se přes počítače, což je umocnilo můj dojem, že potřebujeme nutně úspěch, abychom dostali kluky zase na hokej. Vždyť třeba taková přípravka nemohla skoro dva roky trénovat. Musíme motivovat rodiče, pro které to bylo rovněž společensky a ekonomicky náročné období, aby děti přivedly zpět. Nejsilnější nábory byly po Naganu, titulech mistrů světa a u nás na Kometě po našich titulech v letech 2017 a 2018. Medailový úspěch, a když mládežnické týmy začnou pravidelně porážet Finsko a Švédsko, mohou hodně pomoct.
Sám jste po vstupu do Komety trénoval děti, vedl jste partu okolo svého syna, ve které byli i Lukáš Dostál, Filip Král či později Martin Nečas. Jak u dětí zažehnout lásku ke sportu?
Do druhé či třetí třídy by se mělo hlavně vymýšlet herní cvičení, při kterém se bruslí. Zároveň zábavné, aby se děti těšily na tréninky. Od páté třídy se už dbá na výsledky, nikoliv v zápasech, ale jak se hráč zdokonaluje v bruslení, musíte dbát na jeho vývoj. Když vám bude dítě nosit ze školy čtyřky, tak mu nebudete říkat: To nevadí, hlavně si tam hrej! A my jsme v našem hokeji možná nechtěně zvolili tuto cestu „pojďte si hrát". Mluvil jsem o tom s Karim a byl jsem překvapený, že oni u mládeže na systémové věci dbají, my ne. A když pak kluk v šestnácti zesílí, mohou si ho dovolit rovnou do áčka, protože rozumí systémovým a taktickým věcem. My výsledky nemáme, tak jsme asi před 14 lety udělali s nastaveným systémem chybu. Bez chyb se sice nikdy nedá pracovat, ale bylo to špatné rozhodnutí. A jak motivovat prcka? V prvé řadě je to o přístup rodičů a pak i trenéra. Toho dítě musí brát jako učitele.
Ale dobrých trenérů není moc, k tomu často naráží na ambiciózní rodiče.
Hokej jako týmový sport je i o tom, jak se dítě v kolektivu tvaruje, jak se v něm chová. A v tom je důležitost kouče obrovská. Já měl jako trenér obrovskou výhodu, že jsem si nastavil, že mi rodiče do hokeje mluvit nebudou. Klukům jsem říkal: Teď jste přišli do šatny a jste moji. Až vyjdete ven, jste zase rodičů. My jsme na Kometě museli děti v první řadě učit zdravit. Nedělali to, ale pokud se máte věnovat dítěti hodinu a půl, musíte na něj jako učitel hokeje působit i výchovně. Ovšem co nedokážeme, je, že když dítě přijde na zimák, abychom ho učili kotrmelec a stojku.
Trénink české hokejové reprezentace před startem mistrovství světa v Tampere.
Proč?
To musí umět ze školy. Těžko se vám na tréninku pracuje s chlapečkem, který neudělá kotrmelec. Vy máte jen hodinu, kdy ho musíte učit základním hokejovým dovednostem. Tělesná průprava je problém, který se netýká jen hokeje. Musí se najít způsob, jak zase propojit sport a školu. My mívali v rámci tělocviku hodinu ledu a odpoledne už žádný trénink nemusel být. A taky měl tělocvik v kvalitu. Pokud jsme v páté třídě nevyšplhali třikrát po laně bez přírazu, byl mazec. A já pochybuji, že to dnes děti umí. Jenže do toho nás nutila škola.
Ale tělocvik je první věc, která se ve škole ruší. Mnoho dětí necvičí. Neměly by se sportovní svazy spojit a tlačit v tom na ministerstvo školství?
Spíš si musíme otevřeně přiznat, že je u nás strašně zanedbaná sportovní infrastruktura. Ledové plochy staví soukromé subjekty, ale o sportoviště a motivaci vést děti ke sportu se musí starat stát. Přece nechceme děti s nadváhou. Ale do infrastruktury se investoval jen mizivý zlomek státního rozpočtu. My vytváříme obrovské úsilí, abychom v Brně udělali multifunkční arénu. Na tom snu pracujeme od srpna 2015 a vezměte, jaká uplynula doba. Je to na dlouhou dobu. Sportoviště pro děti nemusí být tak nákladné, ale i tak – když se teď zdražují energie – tak to nepůjde bez státu ufinancovat. Kdybyste teď měli vypočítat reálnou hodinu za pronájem ledu, tak to mládežnické a amatérské kluby nejsou schopny zaplatit.
Mluvil jste o systému výchovy ve Finsku...
... ale stejná je i ve Švédsku či Švýcarsku. Že pumpují taktické věci do dětí daleko dřív, než nám bylo říkáno. I v českém hokeji slýchám, proč jsme angažovali Kariho, ale já myslím, že potřebujeme změnu. My si v některých věcech musíme přiznat pravdu. Není hanba se dívat jinam. Před několika lety jsem vzal mladší dorost, mládežnické trenéry a jeli jsme na dvě nejlepší akademie do Švédska. Sledovali jsme všechny tréninky, natáčeli je, hráli i zápasy. Ty tréninky dětí nebyly jiné, ale někde kolem jejich patnáctého roku se to změní a jsou lepší. Možná je to i mentalitou. V Linköpingu, i když sněžilo, jezdili kluci na trénink na kole. U nás je vozí rodiče. Náš národ má velké přednosti v kreativitě, nejsme strojoví, umíme číst hru. Máme hráče, kteří mají výborný výběr místa, ale abychom to uměli prodat, musíme do nich dostat systémové věci.
Kdo ale na svazu udělá rozhodnutí, abychom to začali dělat jinak?
Byl jsem ve výkonném výboru šest let. Když mě Tomáš Král oslovil, řekl jsem mu, že mám jasné, razantní názory a nejsem moc zvyklý dělat kompromisy, pokud jsem přesvědčený o pravdě. A on říkal, že takové lidi hokej potřebuje. Některé schůze byly z mé strany razantní a názorově odlišné od kolegů. Těch jsem se vždycky zeptal: A kolik jste toho odtrénovali u dětí? Teď je v hokejovém hnutí rozbouřená doba a myslím, že je to i cíleně vyvolaný chaos, jehož výsledkem je, že budou nové volby prezidenta. Když mě Kari oslovil, jestli bych pozici asistenta přijal, tak jsem skončil jako viceprezident svazu, protože to by byl jasný střet zájmů a společensky špatně. Proto že bych já zavelel, jak bych si to představoval, tak to nebudu.
Takže to bude nový prezident?
Ano, měl by začít právě tímto. Chtěl bych, aby fungovalo propojení osmnáctky a dvacítky a dvacítky s áčkem. Musíme mít už stejný systém. A pokud to funguje jinde, nevidím důvod, proč to nepřevzít. Dvacítka končí mistrovství světa v lednu, osmnáctka má šampionát až v dubnu, tak proč bychom si neměli pomáhat? Proč bychom nevyužili trenéry dvacítky při turnajích EHT a oni pak byli v realizačním týmu i na MS áčka. Hokej je dnes tak rychlý, že máme tři videokouče a před 15 lety by mě nenapadlo, že je to potřeba. Máme nedostatek trenérů, tak si je musíme vychovávat pro reprezentaci.
Protože třeba letos se žádný z českých koučů k reprezentaci nehnal.
Ano. My si ty trenéry deset let zpátky nezačali chystat. To není jen u áčka, stejně těžké bylo hledání u dvacítky. Ten systém, o kterém mluvím, není můj nápad, on funguje v jiných zemích a já nevidím jediný důvod, proč se z toho nepoučit. A dává mi velký smysl. Od šestnáctky by měl jít trenér nahoru a vrchol by měl být jednou se dostat do áčka. Ale potřebujeme zklidnit hokejové hnutí. Ať bude novým prezidentem kdokoliv, aby šel do toho s jasnou vizí a přesvědčil kluby. Nemůže obvolat pár klubů a myslet si, že to bude stačit. Musí mít jasnou myšlenku. Sportovní část se dá změnit lehce, to je otázka hlasování výkonného výboru, pak je důležité na ty změny sehnat správné lidi.
