Z tribuny do finále MS. Při prvním střídání se Ščotka zděsil, pak se ocitl v nebesích

Po generálce v Brně přečkal rázný řez kouče Rulíka a ocitl se na seznamu vyvolených jmen pro světový šampionát v Praze. Jenže těsně před jeho startem se Jan Ščotka dozvěděl, že zůstává zatím jen v záloze a pod čarou, protože vedení reprezentace si šetří tři místa na soupisce pro případný přílet hvězdných posil z NHL.

A tak trénoval, v civilu chodil na zápasy a čekal.

Když dorazil Martin Nečas, on coby osmý obránce v týmu pořád zůstával. Ještě minulé pondělí dopoledne, jen pár desítek minut předtím, než z Bostonu definitivně „přifrčela“ dvojice Pastrňák–Zacha, si střihl s týmem společnou přípravu na ledě. Ovšem jakmile byli útočníci zapsáni na soupisku, on musel dle regulí podobně jako další čekající Radan Lenc odevzdat hráčskou akreditaci a s týmem už nesměl na led.

„Když to člověk zjistí, je to smutné. Ale pak jsme všichni dostali možnost tady zůstat, což se neodmítá, protože je to zážitek pro všechny,“ popisuje.

A tak každý den vyfasoval „day pass“, tedy speciální propustku, díky které směl chodit alespoň do hlediště. Jeho příprava se však scvrkla na posilovnu, saunu, jen jednou vyrazil do pražských Letňan se sklouznout po ledě. Zároveň s nadšením sledoval, jak tým šlape, pravidelně za ním chodil po zápasech do šatny.

Celek se sice blížil víc a víc k medaili, jenže Ščotkovi se paradoxně vzdalovala, protože oficiálně v něm nebyl, a neměl tak na placku nárok.

Až semifinále proti Švédsku všechno změnilo.

Jan Rutta po něm dodatečně vyfasoval jednozápasový distanc za nebezpečný úder loktem, Jakub Krejčík měl zlomený nos. Najednou hrozilo, že by ve finále mohli mít Češi pouze pět beků, a tak se vedení reprezentace rozhodlo využít regulí.

Útočníka Jakuba Fleka, který laboroval s virózou, nechalo po proklepnutí oficiálním lékařem IIHF vyškrtnout ze soupisky a nahradilo ho právě Ščotkou, bekem v záloze. „Bylo to tak narychlo, že jsem ani neměl čas to zpracovat. Najednou přišel Židla (asistent Židlický) a řekl, že je možnost, že půjdu do zápasu. První pocit byla totální nervozita, nehrál jsem delší dobu, tak jsem měl strach, jaké to bude,“ líčí.

Stačil zavolat rodině, do Prahy tak dorazila manželka s dcerou, rodiče i tchán. On ale myslel, že si trenéři „nelajznou“ ho po zápasové absenci zostra nasadit, a čekal, že bude jen sedět na střídačce. „A že budu povzbuzovat kluky. Najednou na mě Židla křičí: Jdi hrát!“

Než se stačil vzpamatovat, tak po třech týdnech bez zápasu a vysedávání na tribuně se ocitl na hlavní scéně nejsledovanějšího reprezentačního zápasu posledních 14 let. A tak není divu, že se trochu vylekal. „Hned první střídání jel proti mně Kevin Fiala a já jsem si říkal, že jsem s prominutím v řiti, budu vypadat jako debil a klukům to zkazím. Ale teď jsem hlavou v nebesích.“

Ne, nic nezkazil.

V první třetině odehrál čtyři minuty, v té druhé ho pak Marek Židlický stáhl. „Vycítil, že jsem trošku zauzený. Já to nemám nikomu za zlé. Jsem hlavou pořád v nebesích, co se to vlastně děje. Bylo to krásné a náročné. Byl jsem strašně nervózní, ale zároveň strašně šťastný v jednom. Člověk by tam sežral led,“ sypal ze sebe po zlatém finále.

Je to vskutku úchvatný příběh, který je ale ukázkou, jaký tým Češi měli. Že i náhradníci byli jeho pevnou součástí, nikdo se nevyvyšoval, neměl hvězdné manýry. „Parta byla neuvěřitelná. Kdokoliv přijel, hned zapadnul. Ano, jsou tu jednotlivci jako Lukáš Dostál, který chytal neuvěřitelně. Všichni jsme si to zasloužili.“

Zhruba od poloviny zápasu tak seděl na kraji střídačky a sledoval lítý boj. Pak David Pastrňák napřáhl a „flákl“ zlatý gól. „Já mu ho strašně přál. Kdo jiný by měl rozhodnout než on. A je to tady,“ ukáže na medaili, která mu visí na krku. „Je to sen.“

Dál pak na střídačce sledoval kostku, odpočítával - stejně jako diváci u televizí - minutu po minutě. „Ten čas se táhne jako smrad,“ říkal si. Až když David Kämpf vstřelil gól do prázdné, Ščotka se podíval do tribun. Tam, kde celé mistrovství sám seděl. „Zespodu je to lepší, víc jsem si to užil,“ usměje se.

Aby ne. Tím, že to v rozhodujícím zápase viděl zespodu, si může do hokejového životopisu napsat: Jan Ščotka, mistr světa.