Článek
Předtím stejnou metu pokořil i v Třinci, ale za národní tým odehrál už 46 zápasů a na kontě má pouhých šest gólů. „Nevím, čím to je. Jak roste počet reprezentačních utkání bez gólu, tak je člověk už trochu v křeči. Možná se to stává i mně," přemítá Stránský
Na branku v reprezentačním dresu čeká od loňského listopadu. „Příčinu už ani nehledám, abych se sám neničil. Snažím se aspoň na tréninku dávat góly. Když tomu jdete naproti a věříte si, tak to snad přijde i v zápase. Doufám, že co nejdřív a třeba půjde o důležitou trefu," uvažuje.
Když jako kanonýr selhává, snaží se dostat do hry jinak. „Makám pro tým, i když mi góly nepadají. Udělám si svoji práci a budu se snažit co nejvíc pomoct klukům, ať jsem platný. Není to tak, že mi záleží na nějakých osobních statistikách. Klidně budu na nule dál, když budeme vyhrávat," tvrdí Stránský.
Zatím neví, jestli zůstane v sestavě i na sobotní duel s Norskem. Je totiž možné, že jeho místo vedle Špačka s Flekem zaujme poslední posila z NHL Kämpf. „I kdybych zůstal třináctý útočník, nic nesmíme podcenit. Do každého zápasu tady musíme jít se stejnou mentalitou, s níž jsme vyrukovali na Lotyšsko a v první třetině se je povedlo vyřídit," tvrdil.
Proti Lotyšům zaujal Stránský ostrým hitem na obránce Rubinse z Toronta, kterého poslal na českou střídačku. „Jen jsem ho vytlačoval z pozice, ale tím, že byl tak velká, stačilo ho přirazit na mantinel a on už tam vletěl sám. Byla to sranda, kluci byli trochu v šoku, protože takovou návštěvu nečekali. Dívali se na druhou stranu, kde byl puk a najednou tam mezi ně přistál Lotyš," vyprávěl.
Podobný kousek se mu povedl v kariéře poprvé. „Bylo to ale i dost nebezpečné. Kdyby kluci nedávali pozor, mohlo se někomu něco stát. Brusle soupeře vyletěly hodně vysoko a Radima Šimka trefily do plexiskla. Nikdy předtím jsem nikoho takhle na střídačku neposlal. Naopak mně už se stalo, že jsem skončil mezi soupeři," vykládal 28letý útočník.
Zkušenost ze světového šampionátu už má z loňského roku. „Tampere je určitě lepší než Riga, kde jsme byli v bublině zavření na pokojích a nikam jsme nemohli. Tady alespoň chodíme na procházky, občas se jdeme projet na elektrických koloběžkách, to je velký hit. Já s tím mo zkušeností neměl, ale grif z dětství jsem rychle oprášil," přiblížil Stránský.
„Hlavně se tady hraje před diváky, to je zásadní rozdíl. Při zápase s Lotyšskem sice zůstali naši fanoušci v menšině, ale slyšet byli a super atmosféru jsme si všichni užili," tvrdil Stránský bydlící na hotelovém pokoji s obráncem Janem Ščotkou. „Známe se dlouho, Honza má přítelkyni z Ostravy, takže je o čem povídat," vykládal
„Kecáme o hokeji i o životě. Teď jsme si pouštěli i filmy s účetním Fantozzim pro udržení dobré nálady, taková lehká sranda," přiblížil hráč, jehož bratr Šimon se vrací z ciziny do extraligy a bude oblékat litvínovský dres. „Já mám ještě pro příští sezonu smlouvu v Davosu a těším se, že konečně se bude hrát i Spengler Cup," naznačil Stránský.