V sobotu šel do kostela, v neděli při zápase ztratil hlas. A teď se chystá Červenka slavit

Tampere (Od našeho zpravodaje) - Je už v reprezentaci jediným pamětníkem titulu mistra světa a bouřlivých oslav, po kterých hledal na Staroměstském náměstí otvírák. Nyní – po 12 letech – ho Roman Červenka dostal od jednoho novináře raději už s předstihem, byť on sám říkal: "Já se při oslavách budu držet vzadu."

Má za sebou skvělý turnaj, který může okořenit i vítězstvím v kanadském bodování.

Romane, jaká je vaše bezprostřední reakce?

Před mistrovstvím byla medaile cílem. Ale i když se to říká, tak víte, že ta cesta k ní nebude jednoduchá. A samozřejmě nebyla. Včera se nám nepovedly dvě třetiny, dneska zase zápas nešel podle našich představ, ale o to je teď lepší pocit, že jsme i přes tu nepřízeň někde našli sílu, zvedli hlavy a šli po tom ve třetí třetině.

A ukončili desetileté čekání na medaili.

Jo, víme, jak dlouho to trvalo, v kabině si to všichni uvědomovali. I my starší jsme v šatně chtěli dát najevo, že to není každý rok a že ne každý rok o medaile hraješ. Těch deset let byl důkaz. A když už ve hře o medaili jsi, nesmíš tu šanci pustit. Dneska jsme museli udělat vše, aby se to povedlo. Byla tam i trocha štěstí, ale když si pro něj jdeš, tak to přijde.

Čím to, že byl po druhé přestávce na ledě úplně jiný tým?

Čím víc se to blížilo konci, tak jsme říkali: Teď už to není 40 minut, ale zbývá jen 20. A víš, že je to posledních 20 minut v sezoně. Tak jsme to tam nechali. Dali jsme brzy gól, hned z první střely dal Pasta důležitou branku. Měli jsme momentum, které jsme potřebovali a už to nešlo zastavit.

Střídačka neskutečně žila, že?

Vždyť já nemůžu mluvit. Tam bylo gólů, my řvali snad každých 20 vteřin. Radost a emoce, když jdou ven a ty slavíš s týmem, je to to nejkrásnější. Byl to skvělý pocit. Nezažíváme ho každý rok.

Pro bronzovou cenu jste na pódium vzal Davida Krejčího. Spontánní nápad?

Prožili jsme spolu dost času už od únorové olympiády. Medaili jsme chtěli hodně oba dva. Tak jsem říkal, že tam půjdeme spolu a přivezeme cenu týmu.

Co se vám s medailí na krku prohnalo hlavou?

Když to tam ve třetí třetině napadalo, spadlo to ze mě, že to vyjde. Byla to obrovská úleva. Jsme v týmu i s turnaji Euro Hockey Tour už víc než měsíc. Pořád se připravuješ na zápasy, je to stres na hlavu. Ale pomohli jsme si navzájem a máme bronz.

Pomůže to i mladým klukům, aby nebyli "ztracenou" hokejovou generací?

Každá zkušenost je důležitá. Čím víc hraješ těch zápasů o medaile, tak je to důležitější. Ale nikde není záruka, že ty zápasy budeme hrát každý rok. Proto musíte vždy šanci využít. Když jsme nevyužili tu sobotní, věděli jsme, že nesmíme pustit tu druhou, kterou jsme dostali dnes. A to jsme měli v hlavách až do konce.

Můžete vyhrát bodování turnaje. Těší to?

Těší, ale sám nic nevyhráváš. Je to o týmu, kvůli němu sem jedeš. Skvělé pocity prožíváte, že vyhraješ medaili, ne bodování. Ale jsem rád, že jsem týmu mohl body pomoct, ale šlo nám všem o medaili.

Budete v reprezentaci pokračovat?

Nic neuzavírám.

Když slyším váš hlas, asi by to teď chtělo vincentku, že?

Nevím, jestli bude zrovna v kabině. Ale kéž by.

Čekáte náročné oslavy?

Určitě si to užijeme. Když máte po 10 letech medaili, je to i nutné. Byl to fajn turnaj, všichni jsme si ho užili, a když je to s takovou tečkou, tak je to veselé. Ale nikdy žádný úspěch neuděláš bez dobré party. Byli jsme spolu pohromadě dlouhou dobu a díky tomu ta třetí třetina byla, jaká byla. Dnes se prosadily všechny lajny, což jsme potřebovali.

Deset let bez medaile, umí ještě český nároďák slavit?

Já myslím, že jo. Je tady spousta kluků, kteří to zvládnou. Já tedy už musím být opatrný. Navíc jsou to věci, které se rychle naučíš. Je to obrovská úleva, takže je potřeba si spolu sednout a užít si ten moment.

MS v hokeji 2022 ve Finsku: Program finále a výsledky zápasů >>>