V Jiří(č)kově vidění. Talent čtyři měsíce marodil, teď mu může šampionát rozrazit dveře do NHL

Chvílemi propadal skepsi, nicméně v hlavě měl jasnou metu, že zpět bude na čtvrtfinále play off a v něm pomůže Plzni v její pouti za extraligovým titulem. Jenže ta ztroskotala už v předkole a s ní se zdála být v trapu i celá Jiříčkova sezona. "O to to pro mě bylo horší. Trénoval jsem na nějaký cíl, který jsem si nemohl splnit," vzpomíná.

A přece tento podivný ročník před něj znovu postavil mistrovství světa, které ony dveře do nejlepší hokejové soutěže planety opravdu může otevřít. Jen pár dní po vyřazení Plzně se Jiříčkovi rozezvonil telefon a na druhém konci byl generální manažer reprezentace Petr Nedvěd s nabídkou, aby se pod novým koučem Jalonenem zapojil do přípravného kempu.

Lehce zalapal po dechu, domluvili se na kompromisu, že ještě pár dní navíc potrénuje sám a pak se skutečně k týmu připojí. Po více než čtyřměsíčním hokejovém půstu to bylo bez velkých plánů, spíš vnímal, že bude "látat díry", než reprezentace dostane konečnou tvář.

"Neměl jsem žádné ambice ohledně mistrovství světa a už vůbec si nedělal velké naděje. Byl jsem rád, že jsem si mohl prodloužit sezonu a chtěl jsem jít trénink po tréninku. Dostat i nějaké zápasy, ukázat se v co nejlepším světle, aby pozvánka přišla i příští sezonu," líčí Jiříček.

Jenže ono se to statnému obránci poněkud "vymklo". Jalonen na něj vsadil, ještě před příletem Filipa Hronka z NHL mu svěřil dokonce pozici v první přesilovce a on přežíval další a další škrty v soupisce. Už po ostravském turnaji bylo téměř jasné, že ho konečná nominace nemine a on se ocitne mezi vyvolenými pro šampionát ve Finsku.

A tak se i stalo.

"Chtělo to od trenérů odvahu, vždyť jsem skoro půlroku nehrál. Byl to od nich risk a já doufám, že jsem jim to splatil. A že zatím předvádím výkony, na které se dá dívat a lidi baví."

Je teprve ve třeťáku na Sportovní a podnikatelské střední škole v Plzni. Papíry na auto má čerstvé, ale i tak je teď součástí party, kde třeba Roman Červenka a David Krejčí jsou dvakrát starší než on. "Je jedno, jestli je mi osmnáct nebo 35. Hraje se na výkon a týmový úspěch."

David Jiříček v sérii Sportovní talent roku >>>

Jenže zrovna na něj budou oči hokejových expertů v Tampere zaryty víc než na jiné. Jiříček má před sebou draft NHL a všeobecně se počítá, že po něm kluby sáhnou hned v prvním kole. I desítka je reálná a výkony na seniorském šampionátu by ho mohly vystřelit ještě výš.

"Může to pomoct a můžu v žebříčku stoupat. Ale NHL vždycky hrajete sám. Jestli jste na draftu 168. nebo pátí, tak vám to stejně nezaručí, že si NHL zahrajete. Musíte to dokázat na ledě," říká.

Na druhou stranu hráče z 1. kola si kluby hýčkají jinak než ti, které vyberou mnohem později. Šampionát, na kterém se potká s borci z Ameriky, mu naznačí, jestli už je na NHL připraven. Podobně to zažil třeba Tomáš Hertl v roce 2013. Zatím Jiříček nemá podle svých slov ani náznaky, jestli o něj nějaký klub intenzivně stojí, ani on žádný nepreferuje. Řadu pohovorů už ale má za sebou, nezaskočila ho prý ani jediná z mnohdy zapeklitých otázek, které manažeři brancům pokládají.

Proto i s novináři mluví celkem jistě, byť sympaticky volí pokorná slova. A když je posloucháte, uvědomíte si, jak ten čas letí. Jiříček je ročník 2003, a tak ho minula většina úspěchů zlaté generace. Jemu samotnému se ještě coby předškolákovi do hlavy vryla mistrovská jízda party z roku 2010, ve které byl třeba i letošní kapitán Červenka. "A sním, že i já jednou zvednu nad hlavu ten pohár."

Je fajn mít touhu, která vás žene. Mimochodem Jiříček je důkazem, že v Plzni to v posledních letech náramně umí s mládeží. Jinochy rok co rok v solidním počtu zapojují do A-týmu, místní juniorka i dorostenci se letos stali republikovými šampiony a starší žáci brali bronz, což je unikátní sezonní sbírka.

"V Plzni se pracuje jinak, systematičtěji a lépe, což dokazují výsledky," řekne Jiříček, jenž oba letošní plzeňské tituly během přípravy na MS intenzivně prožíval. Za juniorku hrají jeho vrstevníci a někdejší parťáci, v dorostu zase úspěšně válí Jiříčkův o tři roky mladší bratr Adam, prý možná ještě větší talent než David. "To srovnávání je těžké i pro něj. Snažím se mu radit i říct, že nemusí hrát extraligu hned v šestnácti, sedmnácti. Ale že jeho šance přijde."

Tak jako přišla ta reprezentační pro Davida.