Toronto mělo smůlu. Králík jistil zlato a zamířil do Německa

Když byl vyhlášen nejlepším brankářem mistrovství světa 1982 ve Finsku, přijeli na soustředění československé reprezentace do Příbrami zástupci NHL a v kufříku pro něj měli nachystanou smlouvu s Torontem. Vedení národního týmu mu však odchod neumožnilo. I díky tomu o tři roky později Sportovní hala v Praze nadšeně oslavovala zlaté medaile.

Králík, to byla klidná síla v brankovišti. Precizní, soustředěná. Spoluhráče zbavoval nervozity spolehlivostí a efektivitou. Když už šly na fanoušky mrákoty, vytasil spasitelský zákrok jako na MS 1983 v Německu. „Erich Kühnhackl mi dal v Mnichově hattrick a krátce před koncem měl ještě jednu šanci, která by nás vyřadila z finálové skupiny. Ale dobře to dopadlo a my pak sahali po zlatu,“ líčil Králík v rozhovoru pro Sport.cz.

Trenéři Luděk Bukač a Stanislav Neveselý viděli v asertivním gólmanovi základní stavební prvek týmu, který šlechtili pro pražské mistrovství 1985. A potřebovali, aby hráči byli schopni vzdorovat hlavně v té době takřka nepřemožitelným Sovětům. Některým bývalým reprezentantům se při vyslovení jména Zadov, kde se konala náročná soustředění, ještě dnes udělá trochu mdlo.

Hokejisté polykali na Šumavě nelidské tréninkové dávky a Králík od nelítostného trenéra Neveselého žádné úlevy neměl. „Gólmani museli absolvovat všechno jako ostatní. Před olympiádou v Sarajevu jsem byl na operaci tříselné kýly, ale na Zadově jsem se přesto musel zapojit. Trenéři mě sledovali, ale já měl na dlouhé tratě vůli, takže jsem při vybíhání té šílené sjezdovky končil v polovině startovního pole,“ vybavil si Králík.

Hráči ale viděli, že to má efekt. Už v Německu s nejtěžším soupeřem remizovali 1:1, na olympiádě v Sarajevu 1984 prohráli rozhodující utkání se SSSR těsně 0:2. Ve finálové skupině v Praze ovšem slavnou pětku Fetisov, Kasatonov, Makarov, Larionov, Krutov k ničemu nepustili.

„Kdyby proti nám za Sověty chytal Treťjak, možná bychom nevyhráli. Myškin ale tehdy upadl a Vláďa Růžička dával do prázdné branky. Vedli jsme 2:0 a já už naštěstí dostal jen jeden gól po tečované střele,“ vzpomínal Králík.

Po drtivé výhře nad USA 11:2 se Československo v poslední den mistrovství utkalo s Kanadou o zlato. A Králík měl proti sobě hráče, které mohl potkávat v zámořských arénách: Murphy, Stevens, Dineen, Vaive, Smyl, ale taky Francis, Yzerman, Lemieux… Tahle esa v životním zápase udržel na třech gólech a v chumlu spoluhráčů si po výhře 5:3 užíval euforické pocity.

K tomu se stal nejlepším brankářem MS, členem All-Stars týmu, později ho vyhlásili i nejlepším hokejistou Evropy za rok 1985. Není divu, že na dveře šampionské šatny ťukal proslulý kanadský agent Alan Eagleson.

„Řekl mi, ať si ukážu na kterýkoli tým NHL a on mi zařídí smlouvu. Jenže vedení svazu nám už před mistrovstvím oznámilo, že s Vinco Lukáčem musíme podepsat smlouvy s německým Rosenheimem. Tak jsem Eaglesonovi řekl, aby to s nimi vyřídil. Bohužel, pak už se neozval,“ litoval Králík. „Viděl jsem, jak Milan Nový podepisuje kontrakt s Washingtonem, Mirek Dvořák hraje za Philadelphii, Jarda Pouzar za Edmonton… Dodnes mě to mrzí, že jsem si NHL nezahrál…“