Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - Právě tento smutný příběh vypráví kniha Ztracená léta: Příběh hokejového zločinu, která poprvé vychází ve finštině zásluhou Bubníkova syna Gustava i aktivity organizace Novinářský inkubátor. Na nedělní křest publikace do Síně slávy finského hokeje v Tampere dorazili nejen český velvyslanec Adam Vojtěch, ale trenér národního týmu Kari Jalonen.
„Kruh se zajímavým způsobem uzavírá," usmál se finský kouč nad poznámkou, že nyní dělá u českého výběru vlastně stejnou práci jako tehdy Bubník. „Tehdy táta v šedesátých letech zvedal finský hokej na nohy, teď vy se snažíte o totéž u nás," obrátil se dojatý potomek legendy na Jalonena. „Přijel jsem taxíkem, kde mi zrovna řidič vyprávěl, že byl kdysi na trenérském kursu vedeném vaším otcem," přidával kouč čerstvou historku.
V době soudu byl 21letý Bubník nejmladší z hokejistů „O šílené zkušenosti, jak místo šampionátu zamířili do basy, táta moc doma nemluvil. Neslyšel jsem ani od jeho tehdejších spoluhráčů Roziňáka, Kobranova či Konopáska, že by si stěžovali na krutý osud. Nesli tu křivdu statečně, ale já si myslím, že se musí neustále připomínat, co se tehdy dělo, aby se už nikdy nic podobného nemohlo stát," připomněl Bubník.
„Pro řadu lidí ve Finsku to bude dost děsivé čtení, jak politická moc zasáhla do života sportovců, kteří jen chtěli hrát hokej a doslova je zneužila," připustil Jalonen. „Při překladu do finštiny jsme museli některé reálie dovysvětlovat, aby byly pro zdejší čtenáře vůbec pochopitelné a uvěřitelné," vysvětlil překladatel Jan Senius.
„Jak se říká, doma nikdo není prorokem, tak táta přece jen požíval asi víc vážnosti ve Finsku. Jako dítě si pamatuju, jak nám po tom utkání, kdy Finové poprvé porazili Československo, dlažebními kostkami poničili v Praze auto, vysklili okno od bytu a tátovi vyhrožovali a posílali ho zpátky do komunistických lágrů, kde si v padesátých letech na uranu protrpěl pět těžkých roků," vybavil si Bubník.
Na dva roky si trenér odvezl rodinu k sobě do Finska. „Utkvělo mi v paměti, jak na tréninku pořád křičel: „Brusli, brusli, brusli!" A tak bruslili a bruslili a po nich i další generace Finů až se v roce 1995 stali poprvé hokejovými mistry světa a letos i olympijskými vítězi," vypráví Bubník, jehož otec zesnul před pěti lety.
„S Augustinem jsem se naposledy osobně potkal v roce 2013, kdy jsem trénoval pražský Lev a on byl nezaměnitelnou postavou s modrobílou bundou a nápisem Suomi na zádech," tvrdí Jalonen, jehož fotka je k nalezení také v galerii osobností finského hokeje, kde ale ta Bubníkova visí už od roku 2004.
