Článek
Je fajn, že ta poklona přichází z „tábora“ soupeře, protože po samotném finále to v euforii trochu zapadlo. Čeští příznivci Švýcarům při předávání stříbrných medailí hlasitě tleskali vestoje, stejně jako bouřlivě ocenili Kevina Fialu, švýcarského hokejistu se silnými českými kořeny, když si přijel převzít cenu pro nejužitečnějšího hráče šampionátu.
Věřte, že podobná noblesa nebývá u fanoušků soupeřů zase tak obvyklá a udělala Česku dobré jméno.
„Od té doby, co Čechoslováci porazili SSSR na mistrovství světa 1985 v Praze, se nikdy nekonal zápas mistrovství světa v takové atmosféře, jako tomu bylo ve finále v neděli večer,“ tvrdí Zaugg ve svém komentáři na webu Watson.ch. „Není to o počtu fanoušků, ale o hlučnosti. Je to o atmosféře, která je možná jen ve městě s tak dlouhou a bohatou sportovní kulturou, jako je Praha.“
Zaugg zároveň v textu analyzuje, že Švýcarům rozhodně nechyběla po předchozím napínavém semifinále s Kanadou energie. Poukazuje, že ve třetí třetině byli vyrovnaným sokem, možná i lepším. „Švýcaři tlačí Čechy na okraj propasti a odehrává se drama, kterou zažíváme jednou za sedm osm let.“
Za to, že nakonec Pastrňák vstřelí rozhodující gól, může podle švýcarského novináře předchozí zbytečné zakázané uvolnění. A taky prasklé plexisklo, kterého Češi využili k přeskupení sil. „Švýcaři prohráli velký zápas, jeden z největších a nejdramatičtějších v naší hokejové historii. Ale ne proto, že by soupeř byl lepší. Švýcaři tento zápas prohráli, protože hokejoví bohové stáli na straně soupeře.“
