Hlavní obsah

Šimek si na Němce věří. Jen si nesmíme vykopat vlastní hrob, tvrdí obránce

Proti Finům devětadvacetiletý obránce Radim Šimek nehrál, ale na čtvrtfinále MS už je připraven. Žádné následky faulu loktem od amerického útočníka Bellowse nepociťuje, ale čeká v Helsinkách ve čtvrtek odpoledne velkou hokejovou bitvu s Německem.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Radim Šimek na tréninku národního týmu

Článek

Jak se cítíte po zdravotní stránce?

Byla to nepříjemná rána, ale nic, co by mě zastavilo. Jsem připravený ve čtvrtek hrát.

Prospěla vám úterní pauza?

Byl bych ready i na Finy, ale z preventivních důvodů jsme se s trenéry domluvili, že nebudeme riskovat. Čtvrtfinále jsme už měli jisté, v uvozovkách o nic nešlo a přišlo nám zbytečné ještě nějakou další ránu schytat.

Jak jste viděl poslední české utkání ve skupině z hlediště?

Klasický zápas s Finy, hlavně šlo o dobývání jejich obrany. Oni šance využili, my bohužel ne. Tohle musíme zlepšit, ve vyřazovacích zápasech by nás mohlo mrzet, co za gólovky zahodíme.

Berete Německo jako nejpřijatelnějšího soupeře ze skupiny A?

Moc jsem se o tom nebavili, já je zatím neviděl ani hrát. Video nás teprve čeká. Ztrátou je určitě zranění Stützleho, který mohl být mým spoluhráčem v Sharks, ale San Jose tenkrát pustilo pozici draftu Ottawě výměnou za Erika Karlssona. Když jsem si volal s tátou, tak mi říkal, že Němci většinou vyhrávají těsně o gól. Mají skvělého gólmana Grubauera ze Seattlu. Pro nás to bude velká zkouška, jestli se proti němu dokážeme prosadit.

Jak důležité bude pro český tým udržení vítězné mentality?

Musíme být od rána nastaveni tak, že nic jiného, než výhru nebereme. Dobře se vyspat, rozcvičit, dát si oběd a mít v hlavě, že to nemůže dopadnout jinak než postupem. Kdybychom připustili negativní myšlenky nebo začali bláznit, zběsile lítat po ledě a vyskakovat ze systému, to bychom si vykopali vlastní hrob.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

V souboji český útočník David Patsrňák (vpravo) a finský zadák Niklas Friman.

Může proti Německu sehrát klíčovou roli, kdo dá první gól?

Jde nesporně o výhodu, ale i při vedení 1:0 to je furt napjaté. Soupeř se drží na dostřel a cítí šanci. Musíme si ale pomoct přesilovkou, Špenát (asistent trenéra Erat) s klukama, kteří na ně chodím, na tom usilovně pracujou. Důležitá bude i trpělivost, nepanikařit a věřit vlastní hře. Systém máme dobrej a když ho bude každý dodržovat a dělat co má, tak i proměníme šance, zvládneme to.

Není ale ošidné to veliké očekávání?

Plno lidí si u nás myslí, že přes Němce musíme stoprocentně přejít do bojů o medaile. Ale soupeř ukázal svou kvalitu už tím, že postoupil ze skupiny druhého místa, potrápil i Švýcarsko a jako jediný ho obral o body. Má i další skvělé hráče, obránce Seidera z Detroitu nebo mladého Reichela, který měl na farmě Chicaga průměr bod na zápas. Když ale budeme hrát zodpovědně do obrany, Kája nás vzadu podrží a nějaké ty šance proměníme, tak bychom to snad měli zvládnout.

Za poslední dva zápasy dal český tým ale jen jeden gól. Neděsí vás to?

Máme v mužstvu dost zkušených hráčů, aby nás ani tohle neničilo, i když to není úplně dobrá vizitka, že za 120 minut dáme jediný gól. Zvlášť když máme v útoku tak kvalitní hráče, kteří jsou schopni dělat body. Ale už to tak je a aby se to zlomilo, musíme tomu jít víc naproti. Četl jsem rozhovor s Hertlíkem a říkal to správně. Chodit víc do brány, posílat to ze všech pozic a znepříjemnit pozici gólmanovi, aby puky moc neviděl. To snad je cesta, jak vyhrát.

Co říkáte na odpolední začátek čtvrtfinálového duelu?

Mně je to asi jedno. V San Jose hrajeme celý rok v půl osmé večer, takže tam máme vždycky ráno rozbruslení, ale odpolední začátek zase vyžaduje jiný režim. Půjdeme se někam projít, v takovém volnější rytmu. Důležité je, něčím zaměstnat hlavu, než padne úvodní buly.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Čeští obránci (zleva) Michal Kempný a Tomáš Kundrátek pacifikují finského útočníka Juha Lammikka.

Čtvrtfinále jste už na mistrovství světa dvakrát hrál. Vybavíte si je ještě?

Jo, před šesti lety jsme v Rusku prohráli 1:2 s Amerikou po nájezdech a od tehdy mladičkého Matthewse jsme dostali gól z ofsajdu, to si pamatuju hodně dobře, protože jsem byl zrovna na ledě. O rok později jsme v Paříži padli 0:3 s Ruskem, tam měl soupeř velmi dobrý tým v čele s Kučerovem. Tak do třetice už snad budu po čtvrtfinálovém duelu na vítězné straně a uslyším českou hymnu.