Rozhodování je šílené, chyby obrovské. Je mi smutno, řekl trenér hokejistek o sudích. Nedivil se sám

Ženský hokej je prostě jiný. Na první akci pod hlavičkou IIHF v roce 1990 ještě hokejistky mohly hrát do těla, o dva roky později přišel zákaz, který ale postupně není tak striktní a dovoluje určitou míru fyzických kontaktů, zvlášť pokud se snažíte hrát aktivně, napadat… Jenže rakousko-kanadské duo rozhodčích Kainbergerová, Lieffersová jako by pro českou taktiku nemělo příliš pochopení.

„Trošku mi to vadilo, co si budeme říkat. Jsem zvyklá hrát s kluky a i v Americe to tam občas řežu. Ale Švýcarky nám taky hrály do těla, snažily jsme se to vyrovnat a hrát, jak nám trenérka říkala. Bohužel za to bylo pár vyloučení, ale zase tak hrozné to nebylo. Nemůže nás to držet zpátky,“ vyprávěl Kristýna Kaltounková, která ve středu za katrem seděla hned dvakrát.

Sama už osm let hraje v zámoří, je zvyklá na odlišný metr, podobně jako řada jejích spoluhráček, která za Atlantikem rovněž roky působí. Na scéně IIHF ale najednou nastal střet s jinou realitou, tak trochu podobnou, jako když plejeři z NHL dorazí na světové šampionáty a taky se občas diví (snad i právem) některým verdiktům.

„IIHF pravidla jsou jiná a myslím, že by prospělo a pomohlo ženskému hokeji, kdyby povolili hru do těla. Protože rozhodčí pískají bodyčeky, ale spousta podrážení a hákování jim uniká. Ve Švédsku to povolené je, u nás v PWHL (ženská obdoba NHL) to je, tak by bylo fajn, kdyby se to srovnalo. Jenže nějaké země jsou proti, že by to byla pro ně nevýhoda,“ říká zkušená útočnice Kateřina Mrázová, jinak hráčka Ottawy.

Mimochodem i Američanky, které ve středu rozdrtily Finky 7:1, měly dvě vyloučené (soupeřky jednu) a jednou to bylo za nedovolený zásah tělem a podruhé za nedovolené bránění. Dvakrát za nedovolený zásah tělem pykaly ve středu také Švédky, tedy právě hráčky zemí, kde je odlišný pohled na pravidla…

Ve Švédsku povolili hru do těla před třemi lety, nedávno pak Amanda Lahti z univerzity v Lundu provedla mezi hráčkami zdejší ligy rozsáhlý výzkum, do něhož se zapojilo 159 hokejistek. A 88 procent z nich odpovědělo, že je pro povolení bodyčeků, a dvě třetiny si myslí, že tvrdší - leč kontrolovaná hra - nemůže způsobit zbytečná zranění. Zároveň nebyl rozdíl v odpovědích mezi subtilnějšími hráčkami a mezi těmi s většími fyzickými parametry.

Studie ovšem i varovala: „Hráčky mají pocit, že bodyčeky jsou něco, co může obecně prospět ženskému hokeji, a proto může méně záležet na tom, zda z toho mají prospěch ony samy, nebo nemají.“ A vědci odkazují i na jiné výzkumy, třeba z fotbalu, kde přetržení předního křížového vazu má prokazatelně vliv na menstruační cyklus sportovkyň.

Nicméně IIHF přiznává, že spolupracuje na vytvoření jednotných pravidel, tak aby se hráčky nedivily odlišným metrům. Při zápase proti Švýcarkám ale na novinářské tribuně seděl i jeden bývalý mezinárodní rozhodčí a s kolegyněmi při některých odpískaných i neodpískaných zákrocích viditelně nechápali. Podobně jako kouč Češek Andrašovský.

Když po utkání přišla na posuzování zmínka, podíval se na žurnalisty a vypálil: „Kdybyste neměli zapnuté diktafony, tak vám řeknu, co si o tom myslím… Nevím, jestli dostanu pokutu.“

A pak spustil ona ostrá a výše zmíněna kritizující slova. „Každý rok je to stejné. Jednou je faul ťuknutí do hráčky, pak se nechá být sestřelení. Ten metr je široký, že nikdo nikdy neví, co se odpíská. Když hráčka skočí, tak je to faul. Když nespadne, ale dostane ramenem na hlavu, tak je to v pořádku. Tady jsou obrovské chyby a bohužel to IIHF nechce řešit.“

Zajímavý pak bude metr sudích při vzájemném mači zámořských celků či už při pátečním duelu Češek s Američankami.