Článek
Riga (od našeho zpravodaje) - Je nejmladším z unikátního bratrského hokejového tria. Jenže zatímco jeho starší sourozenci Tomáš a Hynek už dohromady posbírali šest účastí na světových šampionátech, Radimovi se i kvůli jeho zámořské kariéře mistrovství vyhýbala. Až neděle to – po dosti strastiplných událostech – změnila.
Radim Zohorna totiž teprve v noci ze středy na čtvrtek dohrál klubovou sezonu v týmu Toronto Marlies, farmě Maple Leafs. Měl to pro něj být konec, když dvě hodiny po utkání mu zazvonil telefon a generální manažer reprezentace Martin Havlát vyzvídal, jestli by nemohl okamžitě přiletět do Rigy a posílit tým, který sužují zranění klíčových centrů Sedláka a Chytila. „Bylo to úplně ric pic bum. Řekl mi o novém pravidlu a já hned odpověděl: Určitě! A v pátek jsme si to potvrdili," popisoval Zohorna.
Havlát mu zároveň domluvil „protekci", aby na výstupní a zdravotní prohlídky šel v Torontu přednostně. Pak už jen nastalo rychlé balení a let.
Na letadlo nasedl Zohorna v sobotu v pět odpoledne, druhý den v jednu po obědě přistál v Rize. Nespal, protože patří mezi skupinu lidí, která ve vzduchu nezabere, prášky na spaní si brát nechtěl. „Mně nic nepomůže. Takže jsem za posledních 30 hodin spal jedinou hodinu," říkal po utkání.
Ano, trenéři ho nešetřili, hned ho nasadili do sestavy proti Švýcarům, protože i jejich zkušenosti říkaly, že proti „jet legu" je to ten nejlepší recept. „Budu unavený a líp usnu. V pondělí to bude perné, ale musím se nachystat na úterý a zápas s Kanadou," vyprávěl nejmladší z rodu Zohornů.
Hokejový útočník Radim Zohorna v zápase proti Švýcarsku na mistrovství světa.
Kvůli kvapíku s balením ani nestačil odpovídat na zprávy přátel, na telefonát rodičům se chystal teprve v noci po mači se Švýcarskem. „Určitě mají radost," tuší. „I pro mě je to splněný sen, že jsem měl na hrudi český znak. Snil jsem o tom, když jsem viděl bráchy."
Podobně úspěšné trio česko(slovenská) historie pamatuje jen u bratří Šťastných. Zohorna navíc hned patřil mezi nejlepší útočníky. Sžil se s rolí centra, byť ví, že musí zapracovat na vhazovaní, která mu příliš nešla. „Ale jinak mám radost, budu se to dál snažit rozdávat klukům. Švýcaři hráli kanadsko-americký styl. Bruslí, napadají, snažili se zavírat manťáky. Rychlostně to bylo podobné jako v Americe, jen bylo širší hřiště, kde máte o malinko víc času na puku, což mi vyhovovalo."
Po zápase se Švýcarskem dostal od Sport.cz i otázku na klubovou sezonu. Na první pohled byla divoká, protože Zohorna nastoupil za Calgary v NHL i AHL, pak to stejné zopakoval po trejdu také v Torontu. Při odpovědi se nejdříve nadechl, pak odvětil: „To je na knihu, to musíme probrat někde na kafi. Bylo toho strašně moc. Setkal jsem se letos už s 300 lidmi v pěti týmech (i s reprezentací), takže zapomínám, jak se jmenují. Bylo to fakt náročné. Tak jsem si to nepředstavoval. Bylo toho strašně moc. Ale třeba se to zlepší, když vyhrajeme teď medaili."
Dočká se?
