Recept střeleckého rekordmana Kubalíka: Tref mouchu! A nejlépe za letu

Riga (od našeho zpravodaje) - Dominik Kubalík už dal osm gólů, což je rekord samostatné reprezentace, a třeba deset branek dal naposledy z Čecho(slováků) na MS Václav Nedomanský před půlstoletím!

Dominik Kubalík, nový rekordman reprezentace, jak to zní?

Poslouchá se to hezky, je to nová krev do žil, protože si člověk věří o to víc. Nejspíš to ale docením až časem, protože teď se soustředím, aby góly pomohly týmu. Ten proti Švýcarsku byl hezký, ale k ničemu. Navíc to střílení gólů vypadá jednoduše, ale je to o sebevědomí, spoluhráčích. Nevybavuji si situaci, kterou bych si vytvořil sám. Snažím se jen využít toho, že to tam tak padá.

Musí být úspěšný střelec sobec?

Ano. Být sobec v páté šesté třídě je špatně, ale tady už jsou role dané. Kdo by to měl jiný vzít na sebe než já. Já raději vystřelím, než abych někomu špatně nahrál. Víc si věřím na střelu. I v lajně to máme jasně dané. Roman Červenka je hráč, se kterým se hraje hrozně jednoduše. Vím, že mě bude hledat a dostaneme mě do situace, kdy je přede mnou jenom gólman. Já se snažím vyplňovat prostor, který ode mě očekává. A díkybohu to zatím funguje. Ale jako sobec se moc neberu. Nesnažím se bezhlavě... No, někdy to tam vlastně je, protože s jídlem roste chuť a člověk chce víc a víc. A to mě na tom baví.

Taky jste ve fotbale tým Ronaldo, ne Messi, že?

Ano a v tom je řečeno všechno.

Jak těžké je pak v té konkurenci být sobcem v NHL?

Tam je hodně vlčáků. Když se člověku nedaří, hned dostane šanci někdo jiný. A já jsem se ještě nedostal do situace, že bych byl jako David Pastrňák, který to tam sype každou sezonu. Snažím se na tom pracovat, ale střelec takového kalibru nejsem. Musím dělat i jiné věci, abych si pozici vydobyl. Začátek sezony jsem měl fajn, ale neudržel jsem to. To není žádná výmluva, protože kdybych góly dával, tak bych hrál.

Pilujte střelbu hodně?

Skoro po každém tréninku se snažím vystřelit pár puků. Jde o to natrénovat si načasovaní, nastavit se k puku.

Spíš mě z laického pohledu zajímá: míříte, nebo to prostě „nakouříte"?

Jsou situace, kdy člověk nepřemýšlí a jsou zase situace, kdy si střelu připravuje. Vezměte si střelu z první. Když přijde dobrá nahrávka a vy se do toho opřete, tak víte, kam střela asi půjde. Ale jsou momenty, kdy se snažím raději vystřelit co nejrychleji, aby to pro gólmana bylo překvapení. Jakmile to letí z jedničky, on se přesouvá, je to pro něj těžký zákrok. Jako ten gól proti Švýcarům – to nebyla velká pumelice, ale překvapil jsem ho. Ovšem někdy to člověk trefuje, jak nejlépe může a gólmani to stejně chytají. Jindy to tam padá jako teď.

Jste zatím nejlepší střelec šampionátu a konečně byste mohl v trofejích trumfnout bratra Tomáše, jemuž jste vždycky záviděl velkého anděla, kterého dostal v reprezentační osmnáctce.

Já ani nevím, jestli se tady za střelce něco dostává. Samozřejmě by to byla hezká věc. Ale i když to může znít jako klišé, tak já bych toho střelce vyměnil, abychom odsud odjeli s medailí. I tady byly chvíle, kdy jsem puk netrefil a skončil v rohu. Přesto věřím, že tam ještě něco zbylo. Vím, proč jsem tady.