Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - Pozvedl celý tým a po středečním příletu z Bostonu David Pastrňák spoluzařídil pět z devíti gólů, které národní tým proti Lotyšsku a Norsku dal. Dokonalá je ale jeho spolupráce s Davidem Krejčím, a tak po dvojici P+P ze zlaté generace teď reprezentaci okouzluje duo D+D. Jak je přímo v Tampere vidí Martin Procházka?
Čím to, že to Pastrňákovi s Krejčím tak vzájemně klape?
Je to něco, co nejde vymyslet. Sejdete se na ledě a najednou to funguje. Základem je, že mají stejné hokejové myšlení. Tedy v hlavě mají v jeden okamžik přesně to, co tam má i ten druhý. Přesným příkladem je jejich gól na 5:0 proti Lotyšsku. To byl důkaz, že čtou myšlenku dopředu. Dobře se vnímají, a tak může Pastrňák dostat nahrávku do prázdné branky, protože o vteřinu dvě dřív věděl, co přesně se stane a kam má najet.
Tak jste to měl i vy s Pavlem Paterou?
Já přišel do lajny k Pavlovi a Otovi (Vejvodovi) jako nový. Sedli jsme si. A ta dvojice či trojice, které to takto klape, by o sobě měla vědět i mimo led. Když jsme se s Pavlem dívali na hokej nebo jsme spolu rozebírali zápasy, tak jsme na dané situace měli stejný pohled. Vycházely z nás shodné názory, což se nabaluje. Až pak můžete hrát téměř poslepu.
Musí být kamarády i v životě?
Musí. My jsme vždycky s Patýsem bydleli spolu na pokoji. Měli jsme spoustu času mluvit o hokeji, ale nebylo to nucené. Reagovali jsme automaticky na situace a názory, které se objevily. To vše vytváří ono společné hokejové myšlení. Stejné to je i u Davidů. Ač je Pasta o dost mladší, tak je super, jak s Krejčou vycházejí. Ta chemie mezi nimi je. A ukázali nám ji nejenom u toho pátého gólu. Oni jsou stejně naladění, takže i kdyby chtěli hrát jinak, nejde to. Jsem zvědavý, jestli si s tím další soupeři poradí, nebo ne.
První útok českého výběru. Zleva David Pastrňák, David Krejčí a Roman Červenka při dopoledním rozbruslení.
Je to svým způsobem telepatie?
Je. Třeba u nás bylo jedno, kdo komu nahrával, ale vždycky ten hráč dopředu tušil, co ten druhý zamýšlí. A tak byl v tom volném prostoru dřív, než soupeř mohl reagovat. To je obrovská výhoda takových dvojic, pokud toho dokáží využít.
Co mě zaujalo, že ta telepatie nemizí. Pastrňák rok s Krejčím nehráli, ale hned od prvních střídání to vypadalo, jako by žádné hokejové odloučení neměli. To stejné jste zažívali vy, když jste s Pavlem Paterou hrávali na přelomu tisíciletí jinde, že?
To zůstane. V těch lidech to je a nepotřebují pak spolu trénovat týden. Stačí když si vlezou na led. Ani si nemusí říkat, jak to budou hrát, protože vše vyplyne ze situace. Jako když David Krejčí dával nahrávku do prázdné. To si neřekli na tréninku či před zápasem. Ale je to kombinace nahrávajícího a zakončujícího hráče, že tu myšlenku dopředu v hlavě měli.
Vůbec si nevybavuji, jestli vás dva si někdo v reprezentaci troufl dát od sebe.
Jen na olympiádě v Naganu chodil Patýs na přesilovky, já ne. Ale při hře 5 na 5 jsme byli pořád spolu. Když to nešlo, dali nám jiné křídlo, ale trenéři nás nerozdělovali.
Tady s Pastrňákem a Krejčím hraje Roman Červenka. Jak důležitá je role třetího, který přijde k hokejovým dvojčatům?
Musí zapadnout. Nám to skvěle fungovalo s Vláďou Vůjtkem na mistrovství světa ve Finsku (1997). To byl přesně typ hráče, který nám ideálně zapadl do útoku. Byl to výborný technik s výbornou nahrávkou a myšlením. Hráči, kteří hrají kombinační hokej, tak už vycítí, co jejich parťák zamýšlí. My jsme hráli přesilovku a já věděl, že mi to Vláďa nahraje. Vybavuji si spoustu gólů, kdy jsem se postavil tak, že přiletěl puk přes brankoviště a já to jen doklepl. Byli ale i hráči, se kterými jsme si na ledě úplně nerozuměli. Třeba Venca Varaďa je skvělý hokejista, buldočí typ, ale nebyl až tolik do kombinace a na mistrovství světa v Petrohradu nám to s ním neklapalo. Náš styl byl postavený na kombinační hře, a když nám jeden vypadl, skřípalo to.
Neštvalo vás, že jako dvojici vás nikdy nevzal tým z NHL? Že jste se zkoušeli prosadit osamoceně?
No, jéje. Vybavuji si článek, v němž slavný skaut Craig Button vyprávěl, co bere za svůj největší neúspěch a zmínil nás dva. Že dělal vše proto, aby nás dostal do Dallasu, protože věděl, že když nás dva dají vedle sebe, budeme úspěšní. A že je to pro něj velká prohra (v Dallasu hrál chvíli jen Patera). Ta slova mě potěšila, protože jsem si to v té době říkal taky. Tehdy se v NHL hrál hokej ještě jinak, byl to ten klasický kanadský s nahazováním po mantinelech a důrazem, ale už se objevovaly momenty, kdy jim Evropani ukazovali, že se to dá hrát také jinak. A já myslím, že by nám to tam s Pavlem vyhovovalo. My neměli problém s tvrdou hrou. Nás vždycky chtěli i Kanaďané umlátit, měli to v sobě, ale díky té naší chytrosti na nás nikdy nevyzráli.
Chápu ale, že vzhledem k byznysovému fungování NHL vás bylo těžké dát dohromady, zatímco v AIK Stockholm či Omsku už to bylo jinak.
Přesně tak. Ve Stockholmu jsme měli výbornou sezonu. Trénoval nás Fin, který po jiných hráčích vyžadoval svůj styl, ale nás nechal hrát. Jasně, nemohli jsme dostávat góly a dělat si, co jsme chtěli, ale mohli jsme hrát útočně a bránit po svém, ne s centrem dozadu jako zbytek. Je to i o chytrosti manažerů, aby těm hráčům, o které tolik stojí, dali prostor.
Však i v Bruins spekulují, že by zase chtěli Davida Krejčího zpět. Na NHL má pořád, že?
Souhlasím, že by tam byl v pohodě. Kdyby se nevrátil do Čech z důvodů, které sám vysvětlil (chtěl, aby děti poznaly, kde vyrůstal, a blízcí ho vídali hrát doma), pořád by tam hrál. Nechci snižovat kvalitu Lotyšů, ale první třetina od nich byla strašná. Stáli jako kuželky a nevěděli, co se s nimi bude dít. Kluci toho super využili. Zápasy s Amerikou či Finskem budou na jiné úrovni. A stejně tak je něco jiného NHL. Jakým tempem se hraje, je tam na vše méně času.
