Článek
Jenže teď tu usměvavý obránce je. V Tampere příští týden oslaví své 26. narozeniny a právě ve Finsku završí báječnou sezonu, která ho vystřelila mezi českou elitu. Už loni sice poprvé nakoukl do seniorské reprezentace, ale teprve po svém letním odchodu z Litvínova do finského JYP se proměnil v nepostradatelného beka týmu Kari Jalonena.
"Zatím je to něco nepopsatelného. Užívám si všechno úplně šíleně a nečekal jsem, že tady v nároďáku dostanu takovou roli. Vážím si ji a doufám, že všechno budu plnit dobře," vypráví.
Před osmi lety přitom patřil do týmu silné osmnáctky, která na mistrovství světa - kde jinde než ve Finsku - získala stříbro. A zatímco jiní z úspěšné party patří dávno k lídrům (Pastrňák, Vrána, Zacha, Kaše, Vejmelka, Chlapík), tak Ščotkova cesta k vrcholu byla mnohem pomalejší a delší.
"Kdybych to měl vysvětlit, asi by to trvalo. Nějak extra jsem se za tím nehnal, odmalička jsem nebyl úplně nasměrovaný k hokeji. Dělal jsem povyky kolem. Ale už je to lepší a snažím se jí pořád vzhůru, jak to jen jde," popisuje obránce, jenž je téměř věčně v dobré náladě, protože jak sám říká: "Snažím se pořád smát a být svůj. Pozitivní nálada je důležitá na ledě i v životě."
Povaha mu pomohla i k vůdcovské roli. Ač novic, vyfasoval při své první zahraniční štaci v Jyväskylä kapitánské céčko na dres. Zdejší trenér ho vyzdvihoval za příkladný přístup i komunikaci. A snad proto, že finskou ligu má dokonale zmapovanou Kari Jalonen, svěřil Ščotkovi kapitánství také na začátku přípravy na světový šampionát. Až po připojení Romana Červenky byl "degradován" na asistenta (druhým asistentem David Krejčí), byť Ščotka upřímně říká: "Vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem tady. Já bych si toho vážil, i kdybych tady byl 13. obránce."
Čím to? Nebojí se v kabině mluvit, říct spoluhráčům i trenérům svůj pohled a klidně rozvinout diskuzi. "Jestli je ale tohle lídrovství? Možná..."
Teď je před ním a jeho parťáky vstup do mistrovství, ke kterému mnozí příznivci vzhlížejí s nadějí, že utne trudné hokejové časy. Týmu se dařilo přípravě, optimisticky vypadal projev celku, byť skutečnou sílu posoudí nejspíš až nedělní střet se Švédskem. "Před rokem se všechno vyhrálo a pak to dopadlo na mistrovství, jak dopadlo. Vnímám, že je to varovný prst. Bude důležité plnit systém, který se po nás chce a budeme věřit, že to dopadne dobře," říká Ščotka.
On sám popisuje, že Jalonenův taktický systém je poměrně jednoduchý na pochopení a že jemu konkrétně vyhovuje. „Pořád se chce, ať jsme u sebe a držíme pět hráčů vedle sebe. Obránce tam má hodně možností na nahrávku. Hodně mi to sedí."
Tak snad to bude systém, který reprezentaci přivede k triumfům.
