Článek
Než se vrátilo MS do Prahy počtvrté, uplynulo dlouhých dvanáct let, během nichž se podstatná část hráčů první zlaté generace ocitla v komunistickém vězení. V roce 1959 se hrálo naposledy na pražské Štvanici, tehdy už zastřešené. Vysněná medaile ale reprezentantům mizela v dáli.
Po prohrách se Sovětským svazem a Spojenými státy na pražské Štvanici to vypadalo, že českoslovenští hokejisté skončí doma poprvé bez cenného kovu čtvrtí. Leda že by… Ale ne, tomu by snad na šampionátu, který poprvé vysílala kromě rozhlasu i Československá televize, věřil jen nenapravitelný optimista…
Ta rovnice byla jasná a srozumitelně postavená, jenže její řešení bylo zatraceně složité. Pokud chtěl výběr trenéra Vlastimila Sýkory (otec Marka Sýkory) získat před vlastním publikem bronz, musel na samý závěr turnaje porazit alespoň o dva góly již jisté mistry světa Kanaďany, kteří do té doby neztratili na turnaji jediný bod. Kanaďany, které předtím Čechoslováci zdolali na MS pouze jednou v roce 1949.
„Povídalo se, že je to hotové a i my měli takové pocity. Řekli jsme si ale, že to zkusíme,“ vyprávěl v pořadu Archiv Z České televize brankář národního týmu Vladimír Nadrchal.
S Kanadou, za kterou tehdy nesměli nastupovat profesionálové, a tak do Československa poslala nejlepší amatérský tým uplynulého roku Belleville McFarnalds, se domácí utkali už v základní skupině v Bratislavě. A prohráli jednoznačně 2:7.
„Tehdy se v Evropě hrálo technicky a teď nás začali skoro dvoumetroví Kanaďané mastit,“ vzpomínal tehdy 21letý útočník Jozef Golonka, pro kterého šlo o vůbec první šampionát. „Vůbec nehráli v rukavičkách. Naopak na nás vyrukovali brutálním a trochu i zákeřným hokejem,“ přidával se o dva roky mladší další debutující útočník na šampionátu Josef Černý.
MS v hokeji 2025
88. ročník mistrovství světa v hokeji je na programu v termínu od 9. do 25. května 2025. Hostit jej bude Švédsko a Dánsko, konkrétně Stockholm a Herning. Zlatou medaili bude obhajovat česká reprezentace v čele s trenérem Radimem Rulíkem.
Však i kouč Sýkora zpětně přiznával, že si všichni mysleli, že odveta na Štvanici dopadne podobně a že Kanaďané to opět „zvládnou levou zadní“.
I proto, že výběr Javorového listu navzdory již jistým zlatým medailím zápas nevypustí. „Čekali jsme, že Kanada bude hrát pro Ameriku, aby měla bronz místo nás,“ vrací se tehdejší obránce nároďáku Rudolf Potsch k MS 1959, na němž ještě gólmani chytali bez masek.
Čechoslováci věděli, že se musejí poučit z úvodního vzájemného duelu. Že i oni musejí přitvrdil a nesmějí se bát proslulých bodyčeků Ala Dewsburyho. „Taly jsme začali provokovat. Dewsburyho jsem zezadu píchl pod chrániče a on zuřil,“ culil se Golonka, který navzdory svému mládí skončil třetí v kanadském bodování turnaje s 11 body (vítězný Kanaďan Berenson vyhrál jen díky vyššímu počtu gólů).
Domácí tým favority na Štvanici, která již oproti MS v roce 1947 byla zastřešená, zaskočil. Navzdory tomu, že musel hrát – dnes absolutně nepředstavitelně – na pouhé tři beky.
V akci Kanaďan Denis Boucher (vlevo) a Miroslav Vlach během utkání Československo–Kanada na MS 1959 v Praze
Po první třetině vedlo Československo 2:0. „Kanaďani počítali s tím, že budeme roztřesení jako v Bratislavě. Velmi se divili, co jsme předváděli, a získali jsme si jejich respekt. Najednou jsme byli na koni,“ vybavuje si Golonka.
Zámořský výběr však pak hned třikrát dokázal snížit na rozdíl jediné branky, což Čechoslovákům k bronzu nestačilo. Naposledy v 53. minutě Berenson a dvě minuty před koncem třetí třetiny odvolali Kanaďané v honbě za vyrovnáním brankáře Bella.
To ale navzdory obrovskému tlaku nepřišlo. Naopak Miroslav Vlach bekhendem z vlastní obranně třetiny trefil v 59. minutě prázdnou kanadskou klec.
„Říkali jsme mu, že to bylo riziko, že se nemusel trefit. Že to mohl odvézt až do brány, protože jej soupeři neohrožovali. Jenže Míra tvrdil, že by ho až k bráně soupeře nohy neodnesly,“ usmál se trenér Sýkora.
Zbytek zápasu už jeho svěřenci ubránili a slavili bronz. Až na Golonku, kterému vše došlo až o pár vteřin později. O nutnosti dvoubrankové výhry prý totiž nevěděl.
„Fakt jsem to netušil. Noviny jsem nečetl, stáhl jsem se do sebe, abychom měli klid. Když jsem se dozvěděl, že mám první medaili ze svého premiérového mistrovství, myslel jsem, že vyskočím z kůže. Staří vlčáci to asi brali jinak, ale my mladí to cítili jako já,“ dušoval se.
„Nejhorší pak bylo dostat se přes ty davy lidí slavících na ledě do kabiny. V ní jsme se pak všichni drželi, křičeli a měli obrovskou radost. Tak silný zážitek už jsem nikdy neměl,“ tvrdí Černý navzdory tomu, že následně ve své kariéře získal i jedno olympijské stříbro a dva bronzy a dalších sedm cenných kovů z MS (zlato však žádné).
