Polák z Třebíče Fučík našel u sousedů i domácí štěstí. Nepřijeli jsme do Ostravy na výlet, říká

„Ten nápad, že bych mohl chytat za Polsko, přišel asi po dvou letech, která jsem tam odchytal. Byla to dlouhá a komplikovaná cesta. Žádost jsme podávali už před více jak půl rokem a čekali jsme, že to to bude mít rychlejší spád. Trošku se to ale zaseklo na úřadech a sám jsem nevěděl, zda se to stihne a zda budu moct jet. Klíčový byl podpis prezidenta. Ten přišel 25. dubna a pak se už čekalo jen na ten dokument,“ líčí cestu do polské reprezentační branky na mistrovství světa v Ostravě a Praze Tomáš Fučík.

„Bylo to napínavé čekání. Na druhou stranu je ale dobře, že to v dnešní době, kdy je na východě válka, nedostane každý. Já si ho doufám zasloužím a zároveň věřím, že když už jsme všichni strávili spoustu času sháněním všelijakých potvrzení a vyplňováním formulářů, tak že šanci dostanu. Jsem připravený, ale není to moje rozhodnutí. Je to na trenérovi, samozřejmě,“ těší se na zápasy v Ostravě Fučík.

Díky hledání potřebných dokumentů zjistil něco více i o své rodině. „Třeba jsem se dozvěděl, že mám předky v Polsku, konkrétně ve Lvově. Ten je nyní ukrajinský, ale před druhou světovou válkou ještě patřil Polsku. Nějakou hodně vzdálenou část rodiny mám odtamtud,“ popisuje Fučík.

Odchovanec třebíčského hokeje prošel dlouhou cestu, než natrvalo zakotvil v polské nejvyšší soutěži, kde aktuálně hájí branku bronzových medailistů GKS Tychy. V Česku působil kromě mateřského klubu ještě v Jihlavě, Karlových Varech a jednu šanci dostal v sezoně 2014/2015 také v extraligovém Liberci, kde odchytal ve skupině o udržení utkání proti Karlovým Varům (1:4).

„Tam se moje kariéra asi lámala. K týmu přišel trenér Filip Pešán a dostal jsem nabídku podepsat v Liberci smlouvu na tři roky a bojovat o extraligu třeba na farmě v Benátkách nad Jizerou. Ale kvůli tabulkám a neochotě Třebíče to úplně shořelo,“ přibližuje 30letý brankář.

Návrat do Třebíče Fučík zavrhl, zamířil do Znojma, vyzkoušel si hokej také v anglickém Hullu, slovenské Žilině, krátce působil znovu v Jihlavě a také v Havířově.

„Od roku 2019 jsem ale nejvíce chytal v Polsku. V Jastrzebie, Gdaňsku a v Tychách. Našel jsem tam místo, kde mi lidi věří a stojí za mnou. Každý gólman potvrdí, že je to to nejdůležitější,“ zdůvodňuje Fučík, proč už další štace v hokejově vyspělejších zemích nehledal. V Polsku navíc našel nejen hokejové štěstí. „Potkal jsem tam svou budoucí ženu (hokejistku Gdaňsku Anetu Błaszakovou), takže jsem za to rozhodnutí velmi rád,“ říká Fučík.

Na zápasy v Ostravě se velmi těší. A nejen proto, že polská reprezentace, která se mezi světovou elitu vrátila po dvaadvaceti letech, bude mít ve městě nedaleko hranic značnou podporu fanoušků. „Já v Čechách asi nikoho nezajímám, jsem úplně ‚no name‘. Vím o tom, nic si o sobě v tomto směru nemyslím, ale turnaj v Ostravě, pro mě to má speciální nádech. Manželka pracuje v havířovské nemocnici, takže jsme tady prakticky doma. Určitě se přijede podívat,“ vysvětluje Fučík.

Ve kterém zápase jej rodina uvidí v brance den před úvodním utkáním turnaje, odpovědět nedokázal. Trenér Polska Róbert Kaláber má na výběr ze tří gólmanů, přičemž ani jeden z nich se v Polsku nenarodil. Předpokládanou polskou jedničkou by měl být americký rodák a gólman mistrovských Katovic, 36letý John Murray, třetím do party je 30letý brankář Freiburgu narozený v Německu David Zabolotny.

„Věřím, že když svaz tolik stál o to, abych to občanství dostal, že šanci dostanu. Mistrovství světa je tak krátký turnaj, že to může být o jednom zápase, který se prostě povede, a já se připravuju tak, abych byl nachystaný. My každý zápas základní části bereme jako play off. Chceme se zachránit, nepřijeli jsem sem na výlet. Stěžejní jsou pro nás zápasy s Francií a Kazachstánem, ale nevidím důvod, proč neokrást o body i někoho z favoritů. Ale těžko říct, jak to dopadne. Nejsem expert na hokej. Já jenom chytám puky, nebo se o to aspoň snažím,“ směje se český ochránce polské hokejové branky.