Hlavní obsah

Pejšová si ve Švédsku užila první titul, teď chce další placku z MS: Musíme v sobě probudit lvice!

K obhajobě bronzu vede neznámá cesta. Čeští hokejisté vyrazí na pouť za další medailí poprvé z elitní skupiny A. Podle Daniely Pejšové se ale nic zásadního nemění. Dvacetiletá obránkyně, která zazářila už loni v Dánsku, si pochvaluje, že se v Kanadě tvoří podobně výborná parta, která stihla už i výlet na Niagary. Talentovaná hráčka Luley navíc do zámoří odletěla coby čerstvá mistryně švédské ligy.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Hokejistky Alena Mills (uprostřed), Daniela Pejšová a manažerka Tereza Sadilová na archivním snímku ze slavnostního vyhlášení ankety Sportovec roku.

Článek

Světový šampionát pro vás startuje ve čtvrtek proti Japonsku. Je už to dlouhé čekání?

To teda, ať už to konečně začne... Jsme tu přes týden. První dva dny jsme si zvykaly na nové prostředí a hlavně na časový posun. S ním mám vždycky problémy. Moc jsem toho nenaspala. Ale už je to dobrý. Teď chceme vyrazit za další medailí!

Je výhodou, že poprvé v historii hrajete v elitní skupině A?

Jediná změna je, že postupujeme automaticky do čtvrtfinále a nemusíme se bát, že bychom náhodou sestoupily z top divize. A poprvé si zahrajeme s Kanadou, což nás určitě posune. Jinak je vlastně všechno stejné. Jde hlavně o mentální stránku. Potřebujeme se ujistit, že na to máme. Musíme v sobě probudit lvice.

Jak se to zatím daří?

Loni v Dánsku nám fungovalo, že jsme si vytvořily ohromnou srandu a pohodu v týmu. Samozřejmě makáme, ale dobré nastavení je podle mě klíč. Máme kolem sebe dobrou energii. Z týmu mám dobrý pocit. Mladé a nové holky jsou skvělé a taky mezi nás parádně zapadly.

Termín šampionátu se vrací do tradičního dubna. V čem je to jiné oproti přelomu srpna a září?

Přemýšlela jsem o tom. Ono se stačí podívat z okna, kde teď vidím hromadu sněhu. V létě bylo hezké počasí, v Dánsku jsme se dokonce chodily koupat do moře. Tady teď nosíme zimní bundy a minimálně tři vrstvy. Takže hlavní rozdíl je v tomhle. Po hokejové stránce se to asi moc lišit nebude.

Určitě ale můžete očekávat výrazně lepší atmosféru než v Dánsku. Zájem fanoušků v Bramtponu je velký.

To jsem hodně ráda. Hraje se mi o dost líp, když je v hledišti hukot. A to ani ty lidi nemusí fandit nám, stejně mě to žene dopředu. Atmosféra má na mém výkonu velký podíl.

Před rokem jste se díky devíti bodům v sedmi zápasech stala nejlepší obránkyní turnaje. Jak složité bude na tenhle úspěch navázat?

Nebudu lhát, mám to v hlavě. Samozřejmě bych byla moc ráda, kdyby se mi povedlo něco podobného. I když se body ve skupině A budou sbírat asi hůř. Ale může se stát cokoliv. Jak mi to sedlo v Dánsku, to už se nikdy stát nemusí. Ale já půjdu na led a prostě předvedu co nejlepší výkon.

Tentokrát vám však bude chybět brankářská jednička Klára Peslarová.

Je to jedna z nejlepších gólmanek světa. Ale my máme dobré brankářky, takže si nemyslím, že by nás to nějak ovlivnilo. Budeme makat pořád stejně.

U zranění kolene Peslarové na konci října jste byla osobně. Jaké bylo sledovat protihráčku, ale zároveň parťačku v takové situaci?

Když se to stalo, bylo mi hrozně. Koukala jsem na to ze střídačky. Máme skvělý vztah, často se bavíme. Jsme spolu v kontaktu. Vím, že se cítí líp. Už chodí na led a dělá suchou přípravu. Pomalu přidává zátěž na koleno. Na příští sezonu by snad měla být připravena, jak se předpovídalo.

Právě její Brynäs jste ve finále švédské ligy porazily jednoznačně 3:0 na zápasy a k titulu došly bez jediné porážky v play off.

Klára mi říkala, že by to určitě dopadlo jinak, kdyby chytala ona. Ale ne, rozhodně bychom to zvládly i tak. A já bych pak ještě víc slavila (usmívá se).

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Daniela Pejšová (@dadapejsova)

Ale oslavy určitě nebyly decentní, že?

Bylo to neskutečné, můj první titul. Oslavy byly velké. Hodně jsme slavily i s fanoušky, byla to pro mě nová zkušenost. Doufám, že si to příští sezonu zopakujeme. Tohle se jen tak neomrzí.

Jedinou kaňkou na finále však bylo hrozivé zranění vaší kapitánky a finské legendy Jenni Hiirikoskiové, které brusle rozřízla krk ve druhém zápase.

Vždycky když si na to vzpomenu, mám divné pocity. Říkám si, co se všechno mohlo stát... Byla to hrůza. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Čekaly jsme v šatně na zprávy z nemocnice. Naštěstí jsme se asi po půl hodině dozvěděly, že je v pohodě. A to nás ještě víc semklo. Nabudily jsme se a šly jsme vyhrát pro ni.

Ani po takovém zranění nebude chybět na svém už 15. světovém šampionátu.

Ona dokonce chtěla hrát hned další zápas! Ale doktoři jí naznačili, že to není úplně dobrý nápad (usmála se). A šampionát by si ujít nenechala. Akorát se teda s Finskem zase nepotkáme v základní skupině. Když my poskočily nahoru, Finky klesly do béčka.

Nenastal už podle vás čas smazat rozdíly mezi výkonnostními skupinami?

Upřímně? Já si tohle myslím už poslední dva roky. Mistrovství by se zvedlo a bylo by atraktivnější. Snad to co nejdřív přijde.

Související témata: