Pastrňák nastoupí už proti Lotyšům. Český dres mi vždycky udělá úsměv na tváři, říká

Tampere (od našeho zpravodaje) - "Chci konečně zažít nějaký úspěch, to je velká výzva. Rád bych udělal radost sobě i českým fanouškům," říká hvězdný forvard Bostonu.

Jaká pro vás byla cesta ze zámoří?

Dlouhá, ale přece jen tam hraju už nějaký pátek, takže jsem zvyklý. Nabrali jsme hned při odletu v Bostonu asi 90 minut zpoždění, ale přestup byl na pohodu, měl jsem naštěstí ve Frankfurtu asi tři hodiny čas. Z letiště v Helsinkách jsem jel rovnou do Tampere na zimák, ani jsem tady ještě nebyl na hotelu.

Nechtěl jste spíš odpočívat, než hned jít na led?

Bylo příjemné vybruslit únavu z cesty. Měl jsem to tak akorát, sotva půlhodinky po mém příjezdu se šlo na led, stihli jsme se předtím s trenérem Jalonenem jen pozdravit. Přece jen už stárnu, takže bylo potřeba se hlavně pořádně rozcvičit, abych se tady hned nezranil.

Už přebolelo zklamání po vyřazení z play off NHL?

Každým rokem je to horší a vyřazení bolí víc. Jak jsem už jednou byl blízko poháru, tak chci do finále zase a stát tentokrát na vítězné straně. Carolina měla ale ve vyrovnané sérii v sedmém zápase výhodu domácího prostředí výbornou taktiku. V předchozích letech jsme ji dvakrát vyřadili, to měla ještě mladší tým. Teď nám vyzrálejší Hurricanes všechno vrátili a mohou dojít daleko. Nám to letos nevyšlo, už v letadle jsem měl myšlenky na reprezentaci.

Jste připravený naskočit hned ve čtvrtek večer proti Lotyšům?

Jasné, přijel jsem hrát hokej a nemám na co čekat. Cítím, že se mi bude krásně spát a ve čtvrtek budu dobře připravený na zápas. Když byl Méďa v březnu za oceánem, tak jsem mu říkal, že na mistrovství přijedu, když budu zdravý. Po sezoně jsem ale měl nějaké šrámy a nevěděl, jestli mě Boston pustí.

Rozhodla vaše velká vůle jet na šampionát?

Většinou to v klubu skutečně nechávali na mně, ale letos jsem si fakt musel počkat na výsledek zdravotní prohlídky. Nakonec jsme se s doktory dohodli, že pojedu. Kdybych se necítil stoprocentní, tak bych o cestě na šampionát ani neuvažoval.

Ani prohry se Švédy a Rakušany vás neznejistěly?

Neviděl jsem ta utkání, občas se stanou různé věci. Nechci ale koukat nazpátek, teď jsem tady a chci vyhrát každý zápas. Klíčové je, aby si to celé sedlo a vyhověli jsme si jako tým. Je důležité, aby se tady sešly věci, které jsou potřeba.

Probírali jste šampionát i s Jeremy Swaymanem, který z Bostonu přijel chytat za USA?

Trochu jsme o tom pokecali. Až budeme v pondělí hrát s Američany, snad mi pomůže, že znám nějaké jeho slabiny. Bude to zajímavé stát proti gólmanovi, s nimž denně trénujete.

Těšil jste se na obnovení spolupráce s Davidem Krejčím?

To byla jedna velká motivace, ale moje účast tady má i druhý rozměr. Chci konečně zažít nějaký úspěch, to je velká výzva. Rád bych udělal radost sobě i českým fanouškům. Po čtyřech letech je ctí obléknout nejcennější dres, vždycky mi udělá úsměv na tváři.

Znáte hodně dobře ostatní reprezentanty?

Byl jsem až překvapen, jak moc tady je kluků z mého ročníku. Řadu z nich jsem přitom viděl naposledy ve Finsku, kdy jsme brali stříbro ze šampionátu osmnáctek. Hned mi vzpomínka cvakla, jak jsem četl sestavu. Je to vlastně i důkaz, že jsme tenkrát měli dobré mužstvo, když se nás z juniorského věku sešlo tady tolik spolu.

Koho počítáte, že k vám a Krejčímu dá trenér Jalonen na křídlo?

Dokážu se přizpůsobit snad každému, snažím se být dobrý pro spoluhráče a baví mě zjišťovat, co společně dokážeme. Věřím, že herně se širšími rozměry ledu potíže mít nebudu. Spíš jde o zachycení bodů pro střelbu, takže se budu maximálně soustředit, abych trefoval bránu.

Dokázal byste nějak pomoct i ke střeleckému probuzení vrstevníka Jakuba Vrány?

Nechám to na trenérovi, ke komu mě postaví. S Kubou občas spolu trénujeme přes léto v Letňanech, je to skvělý bruslař a ohromně šikovný střelec.