Od první dámy dostala cenu pro nejlepší hráčku. Nezapomenutelné, to je nejvíc, říkala útočnice

Ne, s holkami už tady nějakou dobru trénujeme a i přes rok jsme spolu hrály. Jde to poznat. Nervozita tam samozřejmě trochu byla - vyprodaný stadion, to se jen tak nestane. Jsme za to fakt rády. Ale řekla bych, že zase tak nervózní, aby se to projevilo na hře, jsme nebyly. Spíš to byla zdravá nervozita. Byly tam věci, ze kterých se musíme poučit. Ale jsme rády, že nám to tam padlo, Kakina (Klára Peslarová) nás podržela, měly jsme fajn rozehrávky. Byla patrná týmová hra a máme hodně velký potenciál do turnaje.

Neuvěřitelné. Děkujeme všem fanouškům i dobrovolníkům. Dělají neskutečnou práci, jsou tady od rána do večera, abychom mohly hrát, a moc si toho vážíme. Když se podíváte kolem sebe, tak vidíte, že všichni tady jsou kvůli vám, fandí vám a posunují vás dopředu.

Žiju v Americe, osm let tam hraji, ale tohle je pro mě nejvíc. Být v Česku, hrát doma před rodinou a kamarády, ještě k tomu si s první dámou podat ruku. Na to nezapomenu. Ale nebylo by to bez holek kolem mě. Bez spoluhráček, bez trenérů a celé podpory. Jsem ráda, že se mi vrátilo, že makám.

Je důležité, že jsme tady a teď. Co bylo, bylo. Všechny vztahy jsou skvělé, jsem tady ráda. Tým i trenéři mě k sobě hned vzali, je to fajn.

Trošku mi to vadilo, co si budeme říkat. Jsem zvyklá hrát s kluky a i v Americe to tam občas řežu. Ale Švýcarky nám taky hrály do těla, snažily jsme se to vyrovnat a hrát, jak nám trenérka říkala. Bohužel za to bylo pár vyloučení, ale to nás nemůže držet zpátky. Musíme hrát hlavně to svoje. V rámci pravidel, ale zase tak hrozné to nebylo.

Máte čtyři vyrovnané formace, pravidelně se střídaly. Je to výhoda, že lépe rozvrhnete síly v náročném programu turnaje?

Určitě. Máme čtyři kvalitní lajny, není vůbec problém je točit. Dalo nám to sílu, abychom odehrály celý zápas ve čtyřech lajnách a ve všech hráčkách. To je jedině dobře.

Trefujeme to cíleně. Ale já se to snažila jenom propálit, protože nahrávka byla trochu za mnou. Chtěla jsem nějak vystřelit. Gólmanku skautujeme, věděly jsme, že nahoře je trošku slabší.

Určitě se vždycky něco najde, ale řekla bych, že to bylo asi dobré. Pozitivní nálada, to je na tom to nejdůležitější. Zítra si k tomu řekneme víc, trenéři zase něco najdou. Ale bylo to fajn, jsem na nás pyšná. Ukázaly jsme, co v nás je, a hrály jsme týmovou hru.