Nejkrásnější den života. Jak Kubalík spěchal do Plzně za porodem, kde byl jen „podržtaškou“

Už před pár týdny s manželkou řešili, jestli má Kubalík přijmout nominaci na šampionát, když jsou v očekávání. „Ale jelikož je mistrovství doma a už se to možná nikdy pro mě nemusí opakovat, chtěl jsem jet,“ říkal. Trenéry dopředu „varoval“ a dostal od nich svolení.

A v pátek skutečně velký den přišel. Po sedmé Kubalík sedl do auta, vyrazil do Plzně a byl nedílnou součástí porodu. Byť on sám řekne: „Dneska to bylo o paní. Ta to zvládla fantasticky a já jsem tam byl jen taková podržtaška. Pocity jsou úžasné.“

Trenéři měli připravené dvě varianty – v té jedné byl Kubalík součástí sestavy, v té druhé, kdyby se porod natáhl, by duel s Finskem odehrálo 11 útočníků. „Já jsem nic neplánoval, chtěl jsem tam být, dokud bude potřeba,“ říkal útočník.

Mia nakonec na svět přišla ve 12:58, a tak po všech kontrolách mohl Kubalík odjet zpět do Prahy. Napsal trenérům i spoluhráčům, aby věděli, že s ním mohou počítat. „Neodjíždělo se mi lehce, ale malá spala, paní byla unavená, tak jsem toho využil. Jen teď po zápase jsem smutný, že je nemohu vidět.“

Od spoluhráčů v kabině hned vyfasoval pro malou reprezentační minidres, což byl jeden z prvních dárků malé slečny. A také slyšel od parťáků narážky, že když před pěti lety podobně k porodu prchal Jakub Voráček, blýskl se po návratu v duelu s Lotyšskem dvěma góly a dvěma asistencemi.

„No, já měl hlavně motivaci ten zápas nějak odehrát. Ani jsem v zápase moc myšlenky na hokej neměl. Kolikrát mi tam skočila zničehonic myšlenka na paní, co asi dělá. Nebylo to nic jednoduchého, z tohoto pohledu velmi náročný zápas.“

Když dostal otázku, zda je to pro něj nejkrásnější den života, ani na vteřinu nezaváhal. „Určitě, na sto procent. Moc jsem si to nedokázal představit, ale věřím, že kdo má děti, ví, o čem mluvím. Změní se svět a najednou už má člověk úplně jiný pohled a zjistí, že hokej není tak důležitý.“

Dítě – a dcera obzvlášť – by se mělo zapít. Jenže tým už v sobotu čeká další mač proti Norsku. „Bohužel to nepůjde, ale dojde na to hned, až bude možnost.“

Třeba i s medailí na krku.