Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - Tím by definitivně Matěj Blümel "trumfnul" svého tátu, někdejšího čárového sudího, který pískal na sedmi světových šampionátech a třech olympiádách.
Hráči vždycky opakují, že týmové výkony jsou důležitější než ty osobní. Ale čím to, že vám a vaší lajně to oproti ostatním tak jde?
Je to díky spoluhráčům z lajny. Krejča s Červusem (Krejčí a Červenka) jsou za mě nejlepší hráči, které teď Česko má a já mám jen štěstí, že jsem s nimi doposud mohl hrát. K tomu, že se nám daří, potřebujeme štěstí, ale taky tvrdě pracujeme a vytváříme si spoustu šancí.
Nejste až příliš skromný?
Jasně, cítím, že hraji docela dobře a že už od začátku přípravy jsem v takovém optimálním rozpoložení, které jsem přitom v sezoně neměl. Netuším, proč je to najednou teď, ale jsem za to hrozně moc rád, že mohu pomoct týmu. A že jsem dostal šanci hrát s těmi kluky, což mě zase posunulo do jiného levelu. Góly jsou jen odměnou, a dokonce i táta, jindy kritik, chválí. Ale uvidíme, kde budu hrát, až se do sestavy zapojí David Pastrňák (kouč Jalonen plánuje první lajnu roztrhnout - pozn. red.).
Na šampionátu už jste byl loni, v únoru pak zastával pozici nehrajícího náhradníka na olympiádě. Pomáhají tyto zkušenosti, že ve Finsku nejste vykuleným zajícem?
V obecných věcech určitě. Nicméně loni jsem hrál v základu jeden dva zápasy, jinak byl třináctým útočníkem. Takže i když jsme nyní hráli s Británií a já tam vjížděl v první lajně, byl jsem docela nervózní. Hodně mi pomohlo, že jsme se dostávali do šancí. Byli jsme silní na puku a hráč si pak víc věří a je sebevědomější. A olympiáda? Pomohla mi, že jsem ty kluky poznal. S Krejčou i Červusem jsme prohodili pár slov a bylo fajn je teď už znát.
Matěj Blümel vítá Davida Pastrňáka.
A díky tomu táta chválí. Hecujete se, kdy ho překonáte v počtu mistrovství?
On bere za úspěch, že jsem se sem dostal, protože sezona oproti loňsku nebyla bůhvíjaká. Loni jsem byl rád, letos byla nominace nečekaná. Ale je super, že se Kari (trenér Jalonen) díval, jak hrají kluci v přípravě a jak se mu hodí do systému. Asi jsem mu padnul do oka a on si mě tu nechal. Táta mě podporuje. Občas řekne, co bych mohl zlepšit, ale spíš nám fandí jako celku, abychom tady udělali úspěch. Jen se někdy hecujeme, že on má tři olympiády a já jednu tak na půl. Já zatím dva šampionáty, on sedm. V těch bych ho chtěl překonat, ale na druhou stranu sním o NHL. Tam bych samozřejmě chtěl hrát play off a pak by bylo těžší přijet na mistrovství.
Experti Sport.cz hodnotí v pořadu Příklep extra porážku českých hokejistů s Rakouskem na MSVideo: Sport.cz
Může vám tohle mistrovství k NHL pomoct?
Vůbec netuším. Od prvního dne si užívám, že tu vůbec mohu být. Dávám do toho úplně všechno, co ve mně je a co ve mně zbylo. To, že se mi nějak daří, člověku dodá sebevědomí a odvahu si ještě víc dovolit. Kdyby po turnaji přišla nějaká nabídka, budu za ni rád. Ale uvidíme.
I skauty z NHL na tribuně může zaujmout, že jste hrál s Krejčím...
... to pomoct může. Že hraji s nimi mi neskutečně pomáhá. Dávají mi puky z neuvěřitelných pozic, k tomu přidávají rady, abych udělal něco konkrétního, a budeme mít z toho šanci. Řeknou mi, kam si mám najet, a ještě se dá od nich leccos odkoukat.
Tomáš Hertl vyprávěl, jak před devíti roky coby 19letý jinoch potichu naslouchal, když se na šampionátu mazáci bavili o NHL. Aby tušil, co ho čeká. Co vy?
Mám nastražené uši i se ptám. Poslouchám všechno, co mi řeknou, a zajímají mě některé věci, jak to tam chodí. Ptal jsem se i (brankáře) Lukáše Dostála, protože ten je v podobné situaci, ve které bych se nejspíš ocitl i já. Kdybych odešel do Ameriky, určitě bych začínal na farmě a bylo by fajn, kdybych nakoukl či se natrvalo dostal do prvního týmu. Vyzvídám tedy od něj, jaké to je na farmě a mít dvoucestnou smlouvu. I ostatní kluci z NHL mi vyprávějí a říkají zajímavosti z jejich hokejového života. Je hlavně super, že sem přijeli. Myslím si, že tady máme skvělý tým, který je dobře namixovaný.
Jenže teď máte na kontě dvě porážky, jednu se slabým Rakouskem.
Jestliže jsme si po Švédech říkali, že to byla facka, tak od Rakouska jsme dostali dělo. Záleží jen na nás, jestli vstaneme, překonáme to a půjdeme dál. Věřím, že tým na to máme dostatečně silný. Snad to obrátíme v náš prospěch.
Chcete do Ameriky co nejdřív?
Vždycky jsem tvrdil, že čím je člověk mladší, tím víc by se měl cpát do zámoří. Chtěl bych tam jít tedy dřív. Ale teď o tom nepřemýšlím a soustředím se, aby se mistrovství povedlo. Abych týmu dal co nejvíc, abychom vyhrávali, protože nikdo neví, jestli to nemusí být naposledy, co tu jsem. Chci úspěch a po sezoně se uvidí co a jak.
V Americe jste přitom už hrál jako sedmnáctiletý junior. Je to pro případné angažmá výhoda?
Za mě to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělal. V sedmnácti jsem odešel, nebál jsem se ničeho. I když jsem neuměl tolik anglicky, tak jsem mluvil a postupně se řeč naučil. Naučil jsem se dospělý hokej a naučil jsem se bránit, což jsem předtím nezvládal. Koneckonců kvůli tomu, že umím bránit, jsem i teď tady na mistrovství. V přípravě jsem začínal ve čtvrté lajně, chodil jsem na oslabení a pomohlo mi se dostat v sestavě výš. Amerika mě posunula dopředu. Dostal jsem do sebe věci, které po nás trenéři v klubu i reprezentaci chtějí. A i po životní stránce jsem dospěl. Postaral jsem se sám o sebe, osamostatnil jsem se. Když jsem se pak vrátil do Čech, tak jsem na sobě cítil, že už nepotřebuji být doma s našimi. Mám rád samotu.
