Malej a velkej! Fleka s Kondelíkem dělí 30 centimetrů a říkají: Mít i přednosti druhého, jsme v NHL

„Skvěle se doplňujeme – já Flíčkovi přidám centimetry a on mě zase rychlost, která mi chybí,“ popisuje Kondelík, jenž oficiálně měří 201 centimetrů a váží 107 kilogramů. A Flek (173/76) přidá: „Já zase využívám jeho sílu. Když vletím do rohu a někdo mě tam přimáčkne, tak přijede Kondel.“

Kondel alias Kondelík coby osobní strážce.

Oba jsou vlastně živou ukázkou, jak se hokej za poslední dekádu či 15 let proměnil. Právě před patnácti roky totiž Jakub Flek coby teenager seknul s hokejem, neboť v něm neviděl budoucnost. Především kvůli výšce ho trenéři odrazovali, z plzeňského dorostu ho poslali do Třemošné a on tak raději místo hokeje na rok ze srandy hrál florbal. Pak se ale k milovanému sportu vrátil a postupně – i díky pravidlům a hokejovému vývoji – se probil až na vrchol.

„Řekl jsem si, že z té výšky udělám spíš výhodu a snažil se pracovat na rychlosti. Mými vzory byli Martin Straka a David Výborný, kteří byli podobného vzrůstu jako já a hráli nejlepší ligu světa na totální top úrovni. Takže ve výšce nevidím handicap, naopak jsem mrštnější, agilnější.“

I Jáchym Kondelík vnímá rozdílné pojetí hokeje. „Kdybych hrál hokej 20 let zpátky, tak by mě vzali do NHL, jen že jsem vysoký.“

Teď mu elitní liga zatím zůstala zapovězena. V Americe přitom hrál juniorku, později univerzitní soutěž, podepsal i kontrakt s týmem Nashville Predators, ale šanci nedostal. Zůstal jen na farmě, a tak se na počátku této sezony rozhodl pro „restart“ – jak vidíte hodně úspěšný – v Českých Budějovicích. „V Americe už je teď trochu lepší být menší. Rychlost je strašně důležitá, ta je pro ně nejvíc. Výška tam byla pro mě až nevýhoda, ale vím, že jsem udělal maximum,“ říká Kondelík a přiznává, že rychlost je pro něj v přípravě prioritou a snaží se svůj limit každý rok posouvat.

Když oba stojí při rozhovoru vedle sebe, je ten výškový skok mnohem markantnější než na ledě. I proto se nabízí otázka, jestli by se někdy chtěli převtělit třeba na pár dní do toho druhého. Kondelík s Flekem se na sebe podívají a okamžitě společně řeknou: „Určitě!“

„Mít takovou rychlost by byla paráda,“ dodá Kondelík.

„Bylo by to zajímavé – mít stejně nastavenou hlavu jen v jiném těle! Asi bych to zkusil i mimo hokej,“ přidá Flek.

Kondelík ho ale varuje: „Počkej. Myslel by sis, že na ledě někoho objedeš a ono by to nešlo.“

„Ale zase bych to řezal,“ reaguje Flek.

„Nejlepší by bylo mít obě schopnosti najednou. Ale to bychom asi nebyli tady, ale někde jinde,“ říká se smíchem Kondelík.

Kde? Nejspíš by za mořem bojovali o Stanley Cup.

Zároveň Kondelík Fleka varuje, že by mohl hodiny mluvit o potížích vysokých lidí, jako je procházení dveřmi, sezení v autobusu či trápení v hotelové posteli. „Ta mi dává celý měsíc v přípravě zabrat. Doma mám prodlouženou postel, tady je samozřejmě standardní. Takže mi nohy čouhají ven, někdy si při spaní dávám jednu nohu na zem, už na to triky mám,“ vypráví 24letý čahoun.

Zatím to „malému“ a „velkému“ v lajně, do které patří ještě Ondřej Beránek, tuze klape. Formace funguje, plní to, co by čtvrtý útok měl plnit.

„Snažíme se odvádět naši práci, brát soupeři sílu, být aktivní v útočném pásmu, dělat jim to nepříjemné a vybojovávat fauly. A když k tomu přidáme nějaké body, tak to bude super,“ popisuje Flek. Kondelík pokyvuje souhlasně hlavou a přidává: „Naše lajna bere, jakou roli jsme dostali. Máme rozbourávat obranu, jít si pro fauly. Už jsme udělali asi pět přesilovek, což je super. Góly jsou příjemný bonus. Hlavně se soustředíme, abychom do týmu přinesli energii a byli pro něj platní.“

Zatím se to daří. A Flek tak „velkému“ prorokuje: „Brzy udělá díru do světa.“