Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - „Když jsem dnes měl být vidět, tak jsem nebyl. Ať si každý sáhne do svědomí, jestli mohl víc, nebo ne. A já vím, že jsem víc mohl," říkal po čtvrtfinálovém vyřazení s USA útočník Dominik Kubalík.
Dominiku, co rozhodlo o americkém postupu?
Bez gólu se vyhrát nedá. To je první věc, která mě napadne. 0:3 je prostě špatně. Nebyla tam od nás přímočarost, měli jsme strašně málo střel, špatnou aktivitu. Je to zklamání. Člověk najednou končí. Já přitom věřil, že to dneska bude zápas, který by nám mohl vyjít, odpíchneme se od něj a půjdeme dál. Bohužel.
Radim Zohorna doslova říkal, že vás přejeli rychlostí. Souhlasíte?
Ano. Jejich pohyb byl velký. My jsme s ním počítali, ale nedokázali jsme si s tím poradit. I co se týká rychlosti, myšlenky a dát puk od hole. Kolikrát to vzali o plexisklo a dva borci letěli za pukem. My jsme to udělali dvakrát a měl jsem z toho šanci já a pak Červus (Červenka). Nedokázali jsme si tím pomoct, vždycky chceme najít něco dál. Když to beci mají, tak jim útočníci nepomohou. A pak zase obráceně. To je těžké a výsledek mě mrzí.
Pak už to byla jen křeč, že?
Jo, člověk do toho buší, co to jde. Snaží se. Byli jsme sem tam v pásmu. Ale zase jsou střely a střely. Že bychom měli velké šance... Viděl jsem to ze střídačky, což se komentuje těžko, než když je to u televize či shora.
Ale asi se shodneme, že dvě střely za první třetinu jsou děsivě málo.
Jo. A ten jejich první gól mluví za vše. To je přesně, jak si oni dokážou pomoct a my to za celý turnaj nedokázali. My debilní branku, která se odrazí od ničeho, nedali. Je to nastartovalo a takový gól vyhrál zápas. My ani za tím gólem nešli. Ale kdybychom ho dali, tak by to člověku vlilo jinou krev do žil. Na druhou stranu jsem měl šanci v první třetině, ale byla to střela do břicha.
Zároveň se vedle vás nikdo moc s góly nepřidal.
To nechci hodnotit. Když jsem potřeboval dát gól dnes a předevčírem, tak jsem ho nedal. Za mě je hezké, že se povedly branky ve skupině, ale když jsem je měl dát, tak nic. Dneska je to nula a já jsem tam od toho, abych gól dal. Mám pocit, že jsem měl jen jednu střelu na bránu.
Jaký je celkový dojem ze šampionátu? Nikoho ze silných soupeřů jste neporazili.
Vždycky jsme se ale v těch zápasech dokázali zvednout. Věděl jsem, že když se týmu nebude dařit, tak to v sobě má, aby duel otočil. Některé zápasy jsme si zkomplikovali sami, ale nebylo to tak, že bychom na ně neměli. I s Kanadou tam byly záblesky, ale nedokážu si vysvětlit, že jsme nehráli víc přímočařeji, víc jsme nebruslili, nebyla tam energie.
Jak tým ovlivnilo zranění Sedláka a Chytila, vašich klíčových centrů.
Byli to naši první centři. Nejlepšího hráče extraligy těžko nahradíme, stejně jako hráče z NHL. To je realita. Ať si každý myslí, co chce. Najednou jsme hledali sestavu, kombinace. Mohlo se to stát komukoliv, ale oslabilo nás to. Zase nás to semklo a chtěli jsme o to víc.
Nehrál tým na limitu? Že na víc prostě neměl?
Já rád komentuji sebe a já jsem dnes, když jsem měl být vidět, vidět nebyl. Ať si každý sáhne do svědomí a řekne, jestli mohl víc, nebo ne. Ale já jsem mohl víc. Kdyby nám vyšla nějaká střela, tak se teď třeba můžeme radovat, že jsme v semifinále. Čtvrtfinále je tenký led, který určuje úspěch a neúspěch. Za mě je to neúspěch a zklamání.