Článek
Triumf na domácím mistrovství světa česká reprezentace dosud nikdy neslavila. V Praze naposledy slavil v roce 1985 ještě výběr Československa. O to cennější je úspěch party kolem kapitána Romana Červenky, brankáře Lukáše Dostála, autora zlaté trefy Davida Pastrňáka nebo kouče Radima Rulíka.
V květnu letošního roku ale nešlo o jednotlivce. Ale o tým. „Koho se zeptáte, poví vám, že jsme tahali za jeden provaz. Po přípravném turnaji v Brně tomu přitom nikdo nevěřil a řešilo se, jaká vůbec budeme parta,“ připomněl gólman Petr Mrázek nepovedenou generálku.
Jenže jak se šampionát rozjel, český výběr zápas od zápasu zdokonaloval své výkony. „Každý z nás obrovsky věřil týmu. Všichni jsme si užívali tréninky, zápasy, šatnu, dění okolo, hotel. Nemohlo si to sednout líp,“ pochvaloval si obránce Michal Kempný. „Každý se přizpůsobil svojí rolí, fungovalo to naprosto dokonale. Všichni kluci byli super, bavili jsme se každý s každým,“ souhlasil i forvard Lukáš Sedlák.
Přesto by si asi málokdo troufl tipovat, kam až před turnajem kritizovaný výběr dojde. Snad s jedinou výjimkou. „Manželka říkala, že je tutovka, že vyhrajeme. A manželky mají vždycky pravdu,“ smál se finálový žolík Jan Ščotka.
Srdce mistrů: Zlatá Praha 2024
Připomeňte si průběh šampionátu v Praze a Ostravě, jeho statistiky či zajímavosti. V exkluzivních rozhovorech vyprávějí zlatí hrdinové, co prožívali letos v květnu i při bláznivých oslavách. Všechny hokejové zážitky z MS 2024 v jedné knize, kterou můžete zakoupit již nyní v předprodeji na Marken.cz.
Do finále však vedla pořádně dlouhá cesta. Na závěr základní skupiny dorazily klíčové posily ze zámoří, Martin Nečas, David Pastrňák a Pavel Zacha. „Přivezli si s sebou takovou energii, chuť bojovat za nároďák. Zapadli a byli klíčovými hráči, dodalo nám to šťávu,“ oceňoval další z beků Libor Hájek.
Před play off se právě Pastrňák s Nečasem i Mrázkem a bývalým reprezentačním kapitánem Jakubem Voráčkem připravovali poněkud netradičním způsobem. Bez vědomí trenérů zašli na golf. „Je to pravda. Radimu Rulíkovi by se to možná nelíbilo, ale den před zápasem jsme hráli. A stal se z toho takový náš rituál, že jsme pak chodili před každým zápasem,“ prozradil Nečas.
Právě zámořské posily hrály prim ve vyřazovacích bojích. Zacha jediným gólem rozhodl čtvrtfinále proti USA. „Nejtěžší zápas celého mistrovství,“ mínil Sedlák. „Všem už docházely síly, mně osobně teda hodně a ve třetí třetině jsem byl úplně vyšťavenej,“ usmál se Sedlák, který byl poté jedním z hlavních strůjců semifinálového vítězství 7:3 nad Švédy.
Na trefu se ohromně dlouho čekalo i v souboji o zlato. A dočkal se nejlepší český hokejista současnosti David Pastrňák. Na nezapomenutelnou dělovku z levého kruhu hned po buly mu nabil Tomáš Kundrátek. „Byl to secvičený signál. Díval jsem se na hráče před sebe, abych ho nalákal co nejvíc, potom jsem mu to jenom hodil do prostoru. Pasta si to skvěle našel a dal góla,“ vzpomínal třinecký bek. „Začali jsme po sobě skákat jak malí kluci. Bylo to krásné,“ usmíval se Ščotka.
Když pak devatenáct sekund před koncem po dvou rybičkách dovezl puk do prázdné branky David Kämpf, bylo hotovo. „Shrnulo to pracovitost celého týmu. Když musel někdo skočit po hlavě, udělal to,“ chválil Sedlák.
A tak se mohlo slavit. Zlato z mistrovství světa po 14letém čekání. „V roce 2010 to byl takový malý zázrak. O nás se psalo jako o nejhorším nároďáku historie. A za pár dní jsme stáli na Staromáku a slavili s lidmi titul mistrů světa,“ vzpomínal kapitán Roman Červenka, jenž jako jediný zažil oba triumfy.
Doma však zisk nejcennějšího kovu chutnal ještě o dost víc. „Je to na stejné úrovni jako Stanley Cup, vyhráli jsme před domácím publikem, před rodinou, je to něco neskutečného. Náš sen, za kterým jsme si šli,“ rozplýval se útočník Ondřej Palát. „Myslím si, že to je úplný strop. Teď jsem táta a mistr světa,“ culil se další z důležitých forvardů Dominik Kubalík.
K takovému úspěchu pochopitelně patřily i oslavy, které rozhodně v podání hokejistů nebyly střídmé. A pro fanoušky vyvrcholily den po triumfu na Staroměstském náměstí. „Své paní jsem říkal, že v pondělí tam asi tolik lidí nebude, když je pracovní den. My jsme tam přijeli a bylo úplně narváno!“ nechápal útočník Matěj Stránský.
Na pódiu jančil celý tým včetně střelce zlatého gólu. „Vedly tam čtyři schody. Vylezl jsem na první dva a první věc, která mě napadla: ‚Tak tohle chci zažít znova!‘“ usmíval se Pastrňák. I kdyby se na další domácí zlato čekalo dalších 39 let, tahle parta ukázala Srdce mistrů a už se navždy zapsala do historie.