Článek
Martine, jak jste viděl utkání?
V první třetině jsme měli čtyři střely na bránu, a tak se nedá hrát. V té druhé jsme zase viděli, že to jde a umíme hrát i proti Kanadě. Ale pak přijde třetí třetina a máme opět jenom čtyři střely na bránu. A jenom díky Karlosovi (Vejmelkovi) to skončilo 1:3. Jestli chceme uspět ve čtvrtfinále, tak nemůžeme hrát pouze třetinu.
Co způsobilo ten špatný vstup do zápasu?
Je to furt dokola. Chce to kratší střídání. Jít trošku víc do brány. My jsme tady nedali gól z teče či předbrankového prostoru. Chybí nám škaredý gól, který by nás mohl nakopnout. Hrozně taháme puk dozadu, pak z toho máme vyloučení. A Kanada dala v přesilovce gól. To stojí zápasy. My se toho musíme vyvarovat. Ale pořád věřím, že máme vnitřní sílu. Hrajeme jako jeden tým, ale musíme víc chtít.
Popište tu vaši trefu, kdy jste využili zaváhání Kanady při střídání.
Řekli jsme si, že to budeme hrát víc přes beky. A tak to obránce rychle nahrál Flíčkovi (Flekovi), já jsem si zařval a krásně mi to dal. Jakmile jsem dostal puk, tak jsem věděl, že udělám tuhle kličku. Naštěstí to tam padlo. Pak jsem měl velkou šanci v dalším střídání, to měl být taky gól. Ale na kdyby se nehraje. Musíme na ten zápas zapomenout, vzít si z toho pozitivní věci. A těším se na čtvrtfinále mistrovství. Každý hokejista o něm sní.
Ten gól je ale aspirantem na sestřih nejlepších akcí...
... to jo, ale určitě bych ho vyměnil za tři body, výhru. Abychom měli pohodu pro čtvrtfinále, o kterém mistrovství světa je. Když ho vyhrajete, je to úspěch. Nebo ne. Teprve ten velký zápas přijde a my se na něj musíme připravit. Musíme hrát jako tým a věřím, že můžeme vyhrát.
Bude v něm Švédsko, nebo Amerika. Máte přání?
Mně osobně se hraje lépe proti kanadským a americkým týmům. Hrají rychle, takže bych si osobně přál Ameriku. Navíc je tam celé vedení ze Sharks, byla by to pro mě motivace se před nimi ukázat (Kautovi v klubu skončila smlouva). Ale je to jedno. Musíme porazit každého.
A pak se vydat k cestě za medailí, že?
Ano. Je to moje první mistrovství. Já si pamatuji, jak jsem byl malý a vyhrál se titul v roce 2010. Pak kluci ze Žďáru (Vampola, Rolinek, Koukal) dovezli pohár k nám na náměstí a já se s nimi u něj vyfotil. Sním, aby se mi to povedlo taky. Musíme ve čtvrtfinále ze sebe vydat všechno.
Zrovna dnes je to 13 let od toho senzačního vítězství. I tehdy to byl tým bez velkých hvězd. Cítíte jistou podobnost s tím současným?
Máme Červuse, Kubaldu (Červenku, Kubalíka), ale máte pravdu, že hvězdy nemáme. Ale máme tým. Bojujeme jeden za druhého. To je naše nejlepší stránka. My víme, že nevyhrajeme zápas o tři čtyři góly. O to víc musíme bojovat a tlačit se do brány. Musíme dát hnusný gól, to mi u našeho týmu chybí. Furt se snažíme hrát na krásu. Ty velké zápasy rozhodují právě tyto detaily.