Článek
„Vážím si toho, že si mě Radim Rulík a Marek Židlický vybrali a vzali do týmu. V nové roli jsem se toho po cestě hodně naučil a potkal super partu lidí, kteří žijí pro český hokej,“ napsal Plekanec v úterý na svém instagramovém profilu. „Jsem hrdej na celý tým, jak v každém zápase (hráči) nechali na ledě všechno. Zaslouženě vyhráli po 14 letech zlato a já jim tleskám za tento obrovský úspěch.“
Potlesk si zaslouží i on sám, protože jen málo lidí v tuzemském hokeji si zaslouží mít na krku zlato tak jako on.
Plekanec se jako hráč zúčastnil 11 světových šampionátů, na ten první ho vzal kouč Alois Hadamczik v roce 2006, tedy rok po slavném zlatu z Vídně. Mnohdy „Pleky“ na mistrovství dorazil last minute po vyřazení ze Stanley Cupu, třeba jako v letech 2013 či 2015. „Dodneška nevím, kde jsem vždycky našel síly. Reprezentace mě bavila a měl jsem v sobě, že jsem se na ni těšil,“ vyprávěl na začátku této sezony v pořadu Příklep na Sport.cz.
Mimochodem, mezi lety 2006 až 2013 chyběl Plekanec na jediném šampionátu. V roce 2010 totiž se svým Montrealem došel až do konferenčního finále play off NHL a do Kolína nad Rýnem tak za později zlatým nároďákem nemohl dorazit.
I proto mu chybělo seniorské zlato. „Rodiče mě přivedli k hokeji, podporovali mě a jejich jediná odměna je, když mohou syna vidět na mistrovství a v reprezentaci. Nejet na mistrovství kvůli tomu, že bych byl unavený nebo že je pozdě, je zbytečné a nesmysl,“ vyprávěl později.
Když Plekanec v sobotu 28. října, symbolicky ve významný den této země, ukončil kariéru, trenér Rulík okamžitě zbystřil. Plekancovi zavolal, rychle se domluvili a on se stal jedním z jeho pobočníků. Specializoval se na přesilovky, oslabení i vhazování, tedy na činnosti, ve kterých sám jako hráč vynikal.
„Chtěli jsme ho už od léta původně využít jako konzultanta a byli jsme připraveni na určitou formu spolupráce třeba v rámci reprezentačních kempů. Ta sobotní zpráva, která pro mě přišla jako rána z čistého nebe, změnila moje plány,“ popisoval Rulík.
A tak deset dní po ukončení kariéry už byl Plekanec na ledě, jen tentokrát v roli trenéra.
Týmu hodně dal, hráči si pochvalovali jeho postřehy, byl do jisté míry prostředníkem mezi hokejisty a realizačním štábem.
„Tento tým tam nechal všechno, zvládl tlak a výzvy, které s sebou tahle práce nese, a já jsem šťastný a vděčný, že jsem mohl hned po konci své kariéry být součástí tohoto týmu. Nebylo to však jen o nás na ledě a u ledu, ale i o vás! Tu atmosféru, kterou jste pro nás vytvořili, vy fanoušci, v aréně i mimo ni, nikde jinde NEEXISTUJE! Byla velkým hnacím motorem a myslím, že kluky vyburcovala k těm nejlepším výkonům,“ děkoval Plekanec na Instagramu.
