Článek
Když vás uváděli, na pódiu vtipkovali, že se přijímají hráči, až když skončí kariéru. Ale vy jste prý výjimka, protože by se toho nemuseli dožít.
Přesně tak. Nevadí mi to. Je to nezvyklé, neobvyklé. Jsem první a možná poslední aktivní hráč, který vstupuje do Síně slávy. Ale taky je to obrovská pocta, že ještě hraji na určité úrovni. Stejně jako je velké ocenění, že jsem se dostal mezi tu úzkou skupinu lidi, kteří se dostali Síně slávy světového hokeje, který má více než stoletou tradici.
Ostatní přijatí mluvili o význačných momentech své kariéry, vy ne. Jaké byly vaše nejkrásnější hokejové okamžiky?
Každý den. Já nemůžu říct, že bych měl highlighty. Nikdy jsem nehrál hokej kvůli tomu, abych byl někde uvedenej, abych vyhrával medaile, ale hrál jsem ho, protože jsem měl hokej rád. Měl jsem rád spoluhráče, kabinu. Miloval jsem momenty, kdy jsi nahoře a dole. Když jsi nahoře, tak si užíváš, když se ti nedaří, tak tě to motivuje, aby ses dostál zpátky tam, kde jsi byl. Nedokážu vytáhnout události nebo momenty, které bych vyzdvihl. Ale každá situace, která nastala v mém životě, mě posunula tam, kde jsem teď.
Sám jste zažil v reprezentaci tři velká finále. Jak jste prožíval to čekání na něj?
Byl jsem hodně nervózní, a tak jsem rád, že už to teď nemusím hrát. Užiji si daleko víc, tu atmosféru, věci okolo. Jako hráč jsem nechtěl zklamat lidi, o to víc, když se hraje doma a vidíš, jak jsou nadšení a věří tomu, že můžeme vyhrát. To je ohromný tlak na hráče. Na druhou stranu je diváci hrozně posouvají. Ta pozitivní energie, kterou od nich cítí, jim dává něco extra. A ukážou to.
MS v hokeji 2025
88. ročník mistrovství světa v hokeji je na programu v termínu od 9. do 25. května 2025. Hostit jej bude Švédsko a Dánsko, konkrétně Stockholm a Herning. Zlatou medaili bude obhajovat česká reprezentace v čele s trenérem Radimem Rulíkem.
Nemrzí vás, že už nejste přímo u toho?
Já jsem si své momenty zažil. Jsem za ně vděčný, ale teď už je čas někoho jiného. Já jim to přeji.
I při své inaugurační řeči jste zmiňoval idoly. Najdou je děti u současného týmu?
Určitě. A je to i z toho důvodu, že jsme skoro 15 let nic nevyhráli. Když jsme zvítězili na olympiádě v Naganu, spousta malých kluků začala kvůli tomu hrát hokej. To stejné v roce 2010. A i kdyby se to dneska nepovedlo, tak popularita hokeje šla během tohoto mistrovství světa hodně nahoru.
Co zdobí český tým?
Dali se hrozně moc dohromady. Ne všichni jim to na začátku věřili. Máme velice dobré hráče a tím, že přijel Pasta, Zacha a Nečas, šla úroveň našeho týmu hodně nahoru. Všichni tři jsou rozdíloví hráči a všichni mohou finále rozhodnout. Přitom bojovnost a snaha něco dokázat v tom týmu zůstaly.
Přál jste si do finále Kanadu, nebo Švýcarsko?
Pro fanouška Kanadu. Ale těžko říct, co si přáli hráči. Máme trošku výhodu domácího prostředí, že jsme měli tři čtyři hodiny víc na odpočinek. Doufám, že to bude výhoda. Už se toho utkání nemůžu dočkat. Viděl jsem každý zápas našich a neskutečně si to užívám. Dostal jsem otázku, jestli mi nevadí, že nehraju. Vůbec mi to nevadí. Když hrajete hokej, tak si tu atmosféru na střídačce tolik neužijete, ani to není tak slyšet.
Co je pro vás nejkrásnější zážitek v roli fanouška?
Nejkrásnější, že už se nemusím stresovat. Když jsem hrál, tak jsem si na sebe dával obrovský tlak. Nechtěl jsem nikoho zklamat, nechtěl jsem zklamat lidi, kteří nám věřili, a věděl jsem, že moje práce je, abych dával góly, rozhodoval zápas. A ne vždy se cítíte nejlépe. Nervovala mě zodpovědnost vůči týmu, fanouškům.
