Já a trenér mistrů světa? To by mě v životě nenapadlo, zářil zkropený Rulík

To bych si v životě nemyslel, že se může stát.

A po 39 letech v Praze. Myslím, že docela dobrý. (usmívá se) Zní to hezky. Samozřejmě si to užívám. Ale hlavně pro ty kluky je to odměna.

Soudržnost, týmovost, obětavost, srdce. Když jsem viděl před rokem Němce a Lotyše, ničím jiným tu medaili neuhráli.

Je to cesta, kterou jsme si s trenéry připravili. Ale kolikrát si to můžete připravit, ale ono to nevyjde. Jsem rád, že se všechny postupné kroky povedly. Ale musím říct, že je to hlavně o hráčích. To mistrovství vyhráli kluci, ne my trenéři. Jsem rád, že jsem zvolil ty správné hráče, ač se vám to kolikrát nelíbilo. Myslím, že ti kluci dokázali, že byli nominováni oprávněně. Odvedli fantastický výkon.

Jsem takový, jaký jsem. A jiný nebudu. Ať se ten zápas povede, nebo ne, zůstávám stále stejný. Životní hodnoty vnímám i jinde než jenom ve sportu. Snažím se to brát s nadhledem. Po úspěších vždy ohromně gratuluju hráčům. Já jsem byl zodpovědný za nominaci. Hodně jsem se tím zaobíral, bylo to pro mě nesmírně důležité. Taky jsem si pozval do Brna nadstandardní počet hráčů, abych se v tom zorientoval a viděl, jak zvládají mentální stránku. Byl jsem tam na ně neskutečně ostrý, na mistrovství už samozřejmě ne. To pro mě bylo klíčové. Pak jsem udělal volbu a jsem strašně rád, že to kluci potvrdili. Jejich výkonost byla neuvěřitelná, forma gradovala. A zvládli i poslední krůček, který je nejtěžší. Navíc doma, když byli všichni plni očekávání.

Jak jsem říkal na začátku turnaje, už po Brně jsem si vypnul internet, jelikož jsem si přečetl jeden článek o „blamáži Rulíka s nominací“, nebo něco takového. Tak jsem to vydržel doteď, a vůbec nevím, co se dělo. Až dneska mi Jáchym ráno na rozbruslení referoval, co se všechno psalo. To jsem celkem koukal. Tak jsem rád, že to takhle dopadlo.

Věděl jsem, že to tak bude. V semifinále nám to tam napadalo, ale hrát hned druhý den není lehké. Takže to byl trochu taktický zápas. Švýcaři mají také svoji kvalitu. S přibývajícím časem to bylo o gólmanovi. A ten náš byl skvělý. Neudělal chybu. Lukáš Dostál byl super zkoncentrovaný, nevypadl z něho puk, výborný výkon. Soudržnost toho týmu, bojovnost tam byla větší a větší.

Jednoznačně. V útočném pásmu je to ohromně nebezpečný hráč, který když dostane takovou šanci… Švýcaři vůbec nezachytili náš signál a on to trefil z voleje parádně. To je přesně jeho parketa. Jsem strašně rád, protože jsme na buly na téhle straně čekali. A tahle byla první ve druhé polovině zápasu. Klukům se to povedlo. Utkání bylo o prvním gólu. Pak Švýcaři zapnuli a šli do rizika, my jsme malinko stáhli sestavu a už věřili, že to uhrajeme.

Nic. Jen koho pošleme na led, protože jsme se snažili vyhnout se za každou cenu tomu, aby jejich první lajna šla na naši první formaci, protože ta nebyla zase až tak defenzivně silná. Tak to jsme se snažili si ohlídat, protože to není jednoduché, když jste v pozici hostujícího týmu. Museli jsme udělat všechno proto, abychom to uváleli. A to se podařilo.

Vždycky se to hraje pro fanoušky. A když jsou tu takoví fanoušci, je to obrovská motivace pro všechny. Hráče, trenéry, realizační tým. Za podporu jsme strašně rádi. Kluci ji cítili. Atmosféra byla opravdu tím šestým hráčem, tím dopingem. Když už hráči cítili ten pocit, že to nedají, energii vytáhli z fanoušků. Nejen z těch, co byli na stadionu, vnímají i tu fanzónu nebo Staromák. Pro ty lidi nechali kluci na ledě všechno.

Táhneme za jeden provaz. Ti lidi jsou úžasní, neskutečně zkušení i jako hráči s ohromnou porcí zápasů v NHL. Jsou pokorní, skromní a pracovití. Když se to spojí v jednotný celek, hráči to vnímají. Přenese se to na ně a stane se to součástí kolektivu.

Ano, trend k tomu jednoznačně spěje. Jinak byste neměli všechno takhle připravené. Marek Židlický výborně pracoval s beky, Pleky chystal power play a speciální týmy, Jirka Kalous nám připravoval podklady k sestavám, postaral se o všechno, aby do detailu sedělo. Ondra Pavelec neskutečně nachystal gólmany, nebyla tam žádná rivalita, žádná řevnivost. Přijali svoje role. A nechci zapomenout ani na Patrika Augustu s Pavlem Grossem, z hlediska skautingu udělali ohromnou práci. Pomohli nám, každý, kdo v týmu byl, se podílel na úspěchu. A musím vyzdvihnout ještě jednu osobu.

Našeho kuchaře Míšu Kuczeru z Třince. Mít vlastního kuchaře bylo pro nás fakt důležité. Vařil tak fantasticky, že má obrovský podíl, aby kluci našli síly, což vždycky není jednoduché.

Asi prezident, Petr Pavel. Ten může. (usmívá se) Ale ne, stál vedle mě. Asi to udělali kluci. Já to neviděl. Měl jsem to v očích. Strašně to pálilo, tak jsem je musel zavřít.

Tehdy jsem byl mladý, podle toho to taky vypadalo. Teď už jsem na tahání s hráči starý. Pivo mám celkem rád, asi si dám víc než jedno, ale pokusím se to udržet ve střídmější rovině.