Já a legenda? Nepřeháněl bych, mávl rukou Červenka, když stylově oslavil dvoustovku

Měl jste v hlavě, že hrajete jubilejní zápas?

Nemyslel jsem na to do té doby, než jsem to slyšel na rozbruslení. Samozřejmě to bylo speciální a příjemné, zároveň ale kvůli vývoji zápasu nebyl čas nad tím přemýšlet. Nechci tady honit své statistiky, důležitá je výhra. Nevyvíjelo se to dobře a je strašně důležité takový zápas otočit a potvrdit výhru nad Finy. V neděli máme den volna, tak si můžeme trochu odpočinout, oddechnout hlavami a připravit se na Švýcary.

Jak vám bylo, když Norové odskočili na 3:1?

Bylo to nepříjemné. Ale i takové situace už jsme v minulosti zažili. Důležitý pak byl rychlý gól na 2:3, zůstali jsme díky němu v zápase. O přestávce jsme si řekli, že tenhle zápas prostě vyhrajeme. Jakkoliv, ať už o gól, nebo o sedm, je to úplně jedno. Počítají se tři body. Ve druhé třetině jsme se začali hýbat, měli jsme spoustu šancí, vyrovnali jsme a další góly jsme si schovali na třetí třetinu.

Zůstávali jste klidní, že s drtivým tlakem musejí někdy přijít i góly?

Po první třetině už relativně jo, ale po třetím obdrženém gólu jsme byli takoví skleslí, což by se nám nemělo stávat. Na začátku druhé třetiny jsme ubránili oslabení tři na pět, což byl důležitý moment, a pak už to bylo dobrý.

Ukázal tým obratem svůj charakter?

Není jednoduché takové zápasy otáčet. Zažil jsem jich spoustu, kdy se nám to povedlo, ale i řadu těch, které jsme nezvládli. Byla by škoda po vítězství nad silnými Finy si to hned zase nechat vzít. Všichni jsme si uvědomovali důležitost zápasu, nikdo ho nechtěl podcenit.

Těší vás vítězství i kvůli gólmanu Mrázkovi, který z prvních čtyři střel inkasoval třikrát, pak ale už svou branku zavřel?

V první třetině jsme ho v tom nechali. A i když už pak nebyl v takové permanenci, předvedl super zákroky.

Ještě k vaší dvoustovce. David Výborný, který v samostatné české historii drží rekord s 219 zápasy za nároďák, říkal, že jej jistě překonáte. Těší taková slova od pětinásobného mistra světa?

Samozřejmě. Vyrůstal jsem, když jeho generace vyhrávala zlaté medaile a byla pro mě velká motivace si za nároďák vůbec někdy zahrát. Ti kluci pro mě byli důležitým motorem, abych se dostal tam, kde jsem. Že ale jednou budu mít tolik zápasů, o tom jsem ani nesnil.

Váš současný spoluhráč Lukáš Sedlák zase říkal, že českou legendou jste už teď…

Já bych to nepřeháněl… Čísla to jsou pěkná, ale jsme tady kvůli něčemu jinému. To je jediné, na co se soustředím. Přišlo 17 tisíc lidí, byla skvělá atmosféra. Každé vítězství je úžasné. A vlastně i samotný moment na ledě před takovým publikem.

Spousta kluků mi gratulovala už při rozbruslení. Příjemný moment, ale důležitá je výhra.