Hokej není balet! Tak si Chlapík vzal prášky proti bolesti a šel pomoct týmu

Riga (Od našeho zpravodaje) - Po tvrdé srážce se slovenským drsňákem Kochem skoro týden nehrál, patřil do party mnoha českých marodů. Chvíli vůbec netrénoval, šetřil se, ve čtvrtek však přece jen naskočil do zápasu a jen díky němu dali Češi dohromady čtyři kompletní lajny. „Jestli jsem se o sebe nebál? Ne, jsem tady, reprezentuji svoji zemi. Kdybych nehrál už třetí zápas, tak bych to s novým pravidlem, kdy se mohou měnit hráči, měl složitější. Chci hrát, chci pomoct."

Z jeho slov pochopíte, že cítil jisté ohrožení své pozice. Už do finální nominace se prodral s „odřenými" uši a pak jako by se ho držel věčný pech, který ho v reprezentaci provází. Loni ho trenéři Pešán i Jalonen navzdory skvělým extraligovým číslům opomenuli z obou velkých akcí, v této sezoně už byl stálým členem národního týmu, jenže... Při prosincovém turnaji si nešťastně podvrknul kotník při vystupování z autobusu, který hokejisty vezl na letiště, v únoru zase na Švédských hrách nastupoval s poraněnou tváří.

„Co by to bylo, kdybych neměl na nároďáku zranění, že? Jsem rád, že to nakonec není nic vážného, můžu hrát a beru jakoukoliv roli. Smůla mě trošku provází, ale už jsem se s tím vyrovnal," řekne a usměje se. „Nebudu se litovat, není to nic vážného, co mají třeba jiní kluci (Chytil, Sedlák)."

Ale minulý pátek mu zatrnulo. Sám říká, že po Kochově hitu „ho to trochu vypnulo", lékaři se obávali otřesu mozku, který se naštěstí nepotvrdil. „Hlava je v pořádku. Tedy doufám."

Kochův ostrý zákrok zůstal nepotrestán, což vyvolalo hlasitou diskuzi. Kouče Jalonena naštvalo, že rozhodčí střet nešli posoudit k videu, český tým dokonce posílal na direktoriát podnět na prošetření, ale Koch žádný dodatečný flastr nevyfasoval. A i Chlapík má pro toto rozhodnutí pochopení. „Snažil jsem se dostat puk z pásma, on šel vyloženě do těla a nešlo zareagovat. Nijak mu to nezazlívám. Je to hokej, žádný balet. Takže se to snažím brát, jak je," říká Chlapík.

Proti Slovinsku pak v ne tolik vytěžované čtvrté formaci nastřádal 11 minut, což vlastně bere za pozitivum, že měl čas si mezi střídáními oddechnout a postupně se do zápřahu dostat. Když ale tým brzy prohrával 0:2, sám se zděsil. „Já se vrátil do sestavy a je to takhle?! Člověk se snaží zůstat pozitivní, tak jsme si v kabině říkali, že je to jen otázka času, ať neblázníme. A výsledek (6:2) za to hovoří. První dvě lajny zase odehrály super zápas, táhnou nás."

Tak snad ho už teď čekají v národním týmu jen lepší časy.