Hertl o miliardovém kontraktu: Je to odměna za bolest, kterou jsem si prošel

Tenkrát ve Švédsku jste si uvědomil, že už na Ameriku máte, že?

Ano. Už během sezony jsem vzhledem k výluce mohl nastupovat proti hráčům NHL, ale mistrovství je o level výš než extraliga. Dost kluků z NHL jsme měli i v reprezentaci, hráli jsme proti Kanadě a chtěl jsem si dokázat, jestli na to mám. A zjistil jsem, že můžu bojovat o místo v NHL. Pár zápasů jsem odehrál i po boku Jakuba Voráčka, takže jsem po mistrovství cítil, že mám udělat další krok a že chci jít do Ameriky.

Vidíte a už tam devět sezon úspěšně působíte.

Hrozně to uteklo. Pár let zpátky jsem koukal na kluky z NHL, co mají na sobě, jaké mají hokejky, a když se zmínili o NHL, nenápadně jsem je poslouchal. Teď je to naopak. Kluci se vyptávají a třeba Jířa (obránce Jiříček) jde na draft a může taky bojovat o NHL. Má přehled i budoucnost.

Máte za sebou sezonu s plným počtem odehraných zápasů. Věděl jste hned, že chce jet na světový šampionát?

Zvažoval jsem to, ale zároveň se soustředil na NHL. Tam nikdy nevíte, co přijde. Člověk by neměl plánovat měsíc dopředu a předem volat: Připravte mi rukavice, hned jedu. Raději počkám do posledního zápasu, po kterém jsem řekl: Jsem v pohodě, dorazím.

Bylo pro příjezd klíčové, že jste v březnu uzavřel se San Jose Sharks nový osmiletý kontrakt?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to neřešil a že bych jel, i kdybych neměl smlouvu. To by bylo těžké rozhodování, protože to mohl být můj poslední dlouhodobý kontrakt v kariéře. A v mém případě by tak šlo o velký risk. Asi bych tedy jen tak nesbalil kufry a jel. Proto jsem rád, že jsme smlouvu uzavřeli s předstihem.

Zajistí vám příjem 1,45 miliardy korun. Ale co smlouva znamená pro vás osobně?

Je to ocenění práce. Neměl jsem to v kariéře jednoduché, visely nade mnou otazníky a kolikrát jsem četl, že Hertl to už má kvůli kolenům za sebou. A tak jsem po dalším zranění zase přidal a chtěl se vrátit silnější. Bolest a další věci, jako je hraní play off se zlomeninami, má ohromný dopad na tělo a vím, že to po kariéře může se mnou dost udělat. A i po ní chce člověk nějak fungovat. Peníze jsou to krásné, ale je to ocenění a odměna za to, čím vším jsem si prošel, že mohu dál hrát na top úrovní a že jsem lídr týmu.

Řekl jste, že teď chcete udělat radost rodičům. Už máte pro ně dárek?

To nemohu říct, aby si to nepřečetli. Rodiče ale do mě, do bráchy a do našeho hokeje investovali všechno. Nejsme z bohaté rodiny. Táta si nekoupil tričko, abychom my dostali hokejovou výbavu. Celý život vstávali brzy a makali, aby nám mohli dopřát sport, který není z nejlevnějších. A jsem teď rád, že jim to mohu vrátit. Oni jsou skromní, nikdy by mi o nic neřekli, ale já jim chci dopřát. Máma i táta nedokážou nic nedělat a už jim říkám, že by měli zvolnit. Brácha má ale o dva měsíce mladšího syna, takže jejich práce teď bude hlídání.

Hokej byl u vás v rodině vším?

Jasně. Táta nám svařil branky, my chodili na zamrzlý rybník. Táta tam hrabal sníh, dělal mantinely i stříkal vodu, abychom měli hladký led, máma nám nosila obědy. Já na rybníku trávil spoustu dnů. Pamatuji, jak jednou u něj zastavil i Vláďa Růžička, když jel okolo, a křičel na mě, ať to moc nepřeháním, že mám ještě trénink na Slavii.

Teď rodiče můžete na oplátku potěšit úspěchem s reprezentací.

Je to tak. Všichni z rodiny se těší a jsou hrdí, že jsem tady. A i ode mě asi očekávají velké věci. Chci jim i lidem ukázat to, co dělám v Americe. Nepřijel jsem vyhrát produktivitu, ale vítězit v zápasech. Ani v NHL nejsem jen pro body, má práce je taky v oslabení a bránění. Přijeli jsme sem reprezentovat náš hokej a už potřebujeme získat nějakou medaili.

Máte rok a půl starého syna. Změnilo vás otcovství?

Jako člověka určitě, protože teď je na prvním místě malý. Pomáhá mi, že když má člověk špatnou náladu, prohrává se, je naštvanej, jak se nedaří týmu, tak s ním člověk na všechny hokejové starosti zapomene. Je skvělé sledovat, jak se směje, pokud mu tedy nerostou zuby jako teď. Strašně mě baví být tátou.