Článek
Jak se vám usínalo, když zápas se Švýcarskem skončil po jedenácté hodině večer?
Není to jednoduché. Ale máme skvělý realizační tým, který dělá vše, abychom byli fit. Máme super zázemí a na hotelu kluky, kteří se o nás skvěle starají. Já se podíval ještě na začátek Caroliny, v průběhu druhé třetiny jsem usnul.
Co jste pak ráno říkal na to, že Martin Nečas pomohl odvrátit konec sezony?
Přeju mu to. Na druhou stranu škoda, že už není na cestě sem. Ale zase boj o Stanley Cup je pro něj úkol čísla jedna, takže dělá, co může. Ale už bych ho bral tady v našem týmu. Takže takové smíšené pocity. (usmívá se)
Včerejší utkání se Švýcarskem nabídlo několik potyček, ale vy jste se tentokrát trochu krotil. Čím to bylo?
Nikdo se se mnou nechtěl pošťuchovat, to je trochu škoda. Holt tam pro mě neměli nikoho vyššího. Ale kluci se nedali, všichni jsou tu správní řízci. Zatím jsem nadšený z toho, jaký výkon předvádíme. Navzájem si kryjeme záda a táhneme za jeden provaz. Hrajeme co nejvíc fyzicky, což vyhovuje našemu stylu hokeje. Je to přímo do mojí aleje. Jsem nadšený, jak všichni bojují, padají do střel. Jsme nebojácní, to je důležité pro víru jeden v druhého.
To potvrdil i Ondřej Beránek, který se pustil do bitky s Philippem Kurashevem. Co jste na něj říkal?
Má to v sobě. Je to správný dříč, jde do soubojů. Je silný. Určitě kluk, který se s ním pral, to neměl jednoduchý.
Vy jste si naopak jen chytl Nica Hischiera a do potyčky jste se nepouštěl. To byl cíl?
On se se mnou rvát nechtěl a nikdo jiný na mě nezbyl. Navíc už vyloučili další dvě dvojičky, takže kdybychom vyprovokovali další šarvátku, oslabili bychom tým. Myslím, že od nás obou bylo chytré, že už jsme se do ničeho nepouštěli.
Pomůže vždy bitka nastartovat tým? V zámoří se používá často jako prvek, který má nabudit ostatní.
Stoprocentně. Trenéři nám teda nenařizují, ať se jdeme porvat. Ale jak jsou v NHL volnější pravidla, hraje se i trošku víc do těla, navíc na menším hřišti je víc srážek.
Perete se tady trochu s tím, abyste někdy zbytečně neoslabil mužstvo?
Je to tak. Pravidla jsou tu trochu jiná, takže se musím krotit. Je vidět, že to rozhodčí pískají trošku přísněji. Musím se na to soustředit. Hrát tvrdě, ale neoslabovat tým.
Jak se dá na jiné měřítko sudích zvyknout? Metodou pokus omyl?
Asi tak nějak. Rozhodčí tu jsou z celé Evropy, ale nechci říct, že tu neplatí stejné měřítko. Ale musí se osahat, kdo jak to píská. Někdy je hodně vyloučených ze začátku, jindy se to trochu nechává. Člověk musí znát limit. A snažit se hrát v mantinelech.
Cítíte, že soupeři vás znají a nahání jim strach, když vidí vaše jméno?
Nevím, jestli mají strach. Ale určitě by si to měli uvědomovat!
To na ledě pomáhá, že?
Asi jo. Vědí, že už tam nějaké jméno mám. Asi by měli poznat, že jsem na ledě. Nemůžu říct, že by víc jezdili na druhé straně než na mojí, ale snažím se pomáhat komukoliv, kdo je na ledě. Aby soupeři věděli, že přes nás cesta nepůjde.
Co pro vás vůbec znamená hrát na domácím mistrovství světa?
Je to splnění snu každého hokejisty. I když to možná nevypadá, užívám si to o trochu víc, než bych měl. Občas bych měl trochu vydechnout, než vyrazím do nějakých zákroků.
Zatím to nevypadá, že by na vás tlak velkého šampionátu dolehl.
Nevím, jestli hraju dobře, ještě jsem nedal ani góla, nic. Včera už mi kousek chyběl. Asi si to nechávám na lepší zápasy… Ale užívám si atmosféru, snažím se na tlak nemyslet. Nečtu noviny, chci být v okruhu kluků na hotelu. Což mi pomáhá, abych si moc neuvědomoval, kde se to hraje. Ale je super, že můžu zajít za rodinkou, když máme volné odpoledne. Nebo naopak když mohou oni za mnou na večeři.
Táta Leo, rovněž vyhlášený tvrďák v defenzivě, je zatím spokojený?
Jo, je. Nemluvil jsem s ním sice včera, ale jinak je nadšený. Přijede zase na nějaké zápasy. Užívá si to. Mamka taky byla na zápase. Od ní mám nejvíc zpráv.
Zítra proti Dánsku vás čeká první odpolední utkání. Jste za to rádi?
Stoprocentně. Dny jsou velmi dlouhé, když se hraje až před půl devátou. Jde o to změnit rytmus ve svém těle.