GLOSÁŘ Z TAMPERE: Pasta jako lék na trápící se tým i jeho duši

Vystoupil z auta pořadatelů, v ruce držel rozečtenou bichli a hned se usmíval. S nadšením ho vítali spoluhráči Hertl, Smejkal, Sklenička i benjamínek Blümel. A když spatřili Davida Pastrňáka rakouští hokejisté, kteří se zrovna venku rozcvičovali na svůj mač proti Norsku, jen obdivně až zkoprněle hleděli. A vy jste si říkali, jak to všechno mohlo být v úterý jinak, kdyby na něj podobně téměř se zatajeným dechem čučeli na ledě.

Hokejová reprezentace už má Pastrňáka pod svými křídly.

Jenže tentokrát nepřiletěl jen coby hokejové eso, pět let po sobě nejlepší český hokejista a frajer, jehož sláva se už téměř dotýká hvězd, ale i jako léčitel. Národní tým totiž churaví nejen na ledě, kde ji má už ve čtvrtečním zápase při znovuobnovené spolupráci s Davidem Krejčím nabít energií, ale dostal také zásah do své vnitřní chemie.

Rozbroj mezi Dominikem Simonem a Filipem Hronkem mužstvo viditelně rozhodil, což vykrystalizovalo výbuchem proti Rakousku. "Nebyla to nejlepší situace pro tým. Jsme tu ale, abychom hráli hokej. Toho bychom se měli držet," řekl kouč Kari Jalonen.

Pasta s "karim" by ale teď mohla dát mužstvu šmrnc.

Ne, Pastrňák není typem borce, který by bouchal v kabině do zdi a zaváděl přísné pořádky, leč jeho bezprostřednost, úsměv a až "naivně" dětská radost i chuť ze hry by mohly být medicínou, kterou teď polámaný tým potřebuje k uzdravení. "Moje účast tady má i druhý rozměr. Chci konečně zažít nějaký úspěch. Rád bych udělal radost sobě i českým fanouškům. Po čtyřech letech je ctí obléknout nejcennější dres, který mi vždycky udělá úsměv na tváři," řekl.

Úsměv i ono slunce nad městem léčí.