Dostál o brankářské filozofii: Klíčem je koncentrace

Nebyl, často se v médiích psalo, že jsem jednička, ale vlastně mi to během turnaje nebylo ani jednou řečeno. Šli jsme zápas od zápasu a den před každým utkáním nám Ondra Pavelec řekl, kdo bude chytat. Upřímně jsem ani nepočítal s tím, že bych mohl mezi tyčemi dostat tolik prostoru.

Ondra je super kluk, velký profesionál. Z pohledu gólmanských cvičení se toho u reprezentace proti klubu moc nemění. Šlo spíš o komunikaci. Ptal se mě, co mi vyhovuje a co mi nevyhovuje, podle toho jsme se zařídili. Pro Ondru je důležité, aby se gólman dostal do pohody.

S Ondrou jsme se poprvé potkali během minulého léta v Brně. Moje první reakce tenkrát byla: „Tyjo, teď mě povede gólman, který toho odchytal fakt hodně a má velkou kariéru.“ (usmívá se) Ale postupně ostych samozřejmě mizel. Spolupráce nám funguje parádně.

Hlavu jsem měl nastavenou tak, že si zápas musím hlavně užít. Když nás v NHL minulo play off, bral jsem domácí šampionát jako vrchol sezony. Jako něco, pro co celou sezonu dřeš, a proto je důležité, aby sis to především užil.

Dřív jsem byl, ale zhruba v šestnácti se to zlomilo. Hodně mi v tomhle ohledu pomohlo angažmá ve Finsku. Hlavu mám během zápasu nastavenou tak, že se soustředím vyloženě na puk. Když se stane, že spadne do brány, kouknu na záznam na kostce nad ledem a vypustím to z hlavy. V hokeji je to tak, že na tebe nikdo nečeká, a s tím jsem se musel naučit pracovat.

Určitě jo. Věděli jsme, že jsou několikanásobní světoví šampioni z posledních let. Bylo nám jasné, že nás nečeká nic jednoduchého, protože Finové jsou organizovaní a velmi dobří v defenzivě, což se potvrdilo. Takže vítězství nás nakoplo, zároveň jsme ale věděli, že jde pouze o začátek cesty.

Ne, tohle je zvyk spíš v Česku. Třeba v NHL se pokuty za vychytané nuly nedávají a nekasíroval ani nároďák.

Jsou těžší trochu jiným způsobem. Když hraješ proti USA a jedou proti tobě v přečíslení, tak víš, že bude následovat jedna nebo dvě přihrávky a střela. Když proti tobě jede papírově slabší soupeř, víš, že přijde přihrávka, která se často odrazí od brusle a podobně. V tomhle ohledu jsou zápasy proti v uvozovkách outsiderům o dost méně čitelné. Ale věděl jsem, že něco takového už jsem v kariéře zažil mnohokrát. Klíčem je vždy koncentrace.

Jo, tenhle zápas pro mě byl svátek. Věděl jsem, že budou všechno cpát do brány a že budou důrazní – obojí se potvrdilo. Měli fakt výborný tým. My ale taky a nakonec jsme to zvládli.

Tohle vždycky nerad hodnotím, protože každý zápas má něco. Vybavuje se mi utkání s Dánskem, které jsme sice vyhráli, ale moc toho na mě nešlo, a přesto jsem dostal čtyři góly. Některé z nich byly po odrazu a vyloženě smolné. Takže za nejtěžší zápas bych vybral ten s Dánskem.

Byl to dost zvláštní pocit, který jsem zažil už před lety v dorostu a juniorce. Víš, že úspěch klepe na dveře, ale zároveň je ti jasné, že soupeř může dát dva góly a všechno se otočí. Musím říct, že to, že jsem si něco takového zažil už dřív, mi ve finále mistrovství světa hodně pomohlo.

Byly. I když musím říct, že ve mně všechno bouchlo už po našem gólu na 2:0. Soustředíš se, potlačuješ emoce a najednou víš, že se staneš mistrem světa na domácí půdě. Neuvěřitelný… Vybavuju si, že v ten moment mi tekly slzy dojetí.

Jo. (usmívá se) Hned po finále jsme slavili na hotelu a já odpadl po dvou hodinách. Celou sezonu makáš, nervová soustava jede naplno a pak ti najednou dojde, že sezona skončila. V ten moment se tělo uvolní, takže se mi spalo fakt dobře. (směje se) Jsem člověk, který si úspěchy vychutnává spíš vnitřně.