Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - Netoužil tenkrát po obdivu, plácání po zádech. Stejně jako později nepotřeboval veřejně utěšovat, když vypadl ze sestavy Washington Capitals a poslední týdny sezony NHL prožíval jen tribuně. Leckoho pak překvapilo, když právě on byl mezi prvními posilami ze zámoří, které přímo do Tampere dorazily.
A pak tu stál v neděli vpodvečer v mixzóně, upravoval si své dlouhé lokny a na krku se mu houpala bronzová medaile. "Těším se, až zavolám domů, až uvidím syna a svou rodinu. Ale teď si to s kluky v šatně užijeme. Po sezoně, kterou jsem já osobně prožil, je to věc, na kterou jsem čekal," vyprávěl.
Dobro se vrátilo.
Ne, nebyl to nejzářivější český hráč na turnaji, nepřipsal si jediný bod. Jeho úkol byl jiný a rovněž plnil roli, kterou od trenérů vyfasoval. "Je důležité, abychom my jako hráči odhodili svá ega na stranu a podřídili všechno týmu. To se až na pár výjimek dělo celý turnaj. Ten je krátký a tým se musí učit zápas o zápasu, aby to směřoval do čtvrtfinále, semifinále. Já jsem moc rád, že poslední zápas naší sezony je ten vítězný," říkal 31letý bek.
Byl vděčný za úchvatný obrat, který celek předvedl v závěrečné třetině zápasu o bronz proti Američanům a považoval to za důkaz, jak soudržný tým ve Finsku Češi měli.
"Věřili jsme tomu od prvního po posledního, hráli jsme jako jeden mančaft a ten obrovský chtíč to urvat byl silnější než tým Ameriky. Ukázal se charakter celého týmu, že jsme táhli za jeden provaz. Šlapali jsme. Za sebe mohu říct, že jsem pyšný na všechny kluky, na trenéry, kustody. Bojovali jsme jeden za druhého a jsem hrdý na tým, že jsme to urvali," popisoval dojatě.
Spojené státy měly problémy se zraněnými beky, v poslední duelech nasazovaly jen čtyři, a tak Češi věřili, že je finálním tlakem unaví. Nakonec z toho byla bronzová tečka.
"Jsem hrozně moc rád, že to takhle dopadlo. Je to bronzová placka, ale tato medaile je moc cenná pro český hokej, pro české děti, pro český národ. Medailový půst byl hrozně dlouhý."