Článek
Co pro vás znamená dostat od premiéra Petra Fialy pozvánku do Kramářovy vily?
Je to pro nás všechny velká čest, užíváme si to. Někomu se to za život nemusí povést, někomu se to poštěstí jednou. A já už byl pozvaný i před dvěma roky po zisku bronzu. (usmívá se) Už nejsem v neznámém prostředí. Je to jedna z těch odměn po takovém úspěchu. Tou největší je samozřejmě pohár.
Oslavy probíhají už čtvrtý den. Jak dlouho se ještě dají vydržet?
Některé slabší kusy už odpadávají, ale jádro ještě drží. (směje se) Ne, je to super. I když někteří kluci odjeli na chvilku domů řešit rodinné povinnosti, vždycky se sejdeme velká parta. Uvidíme, jak dlouho to ještě bude trvat. Ale myslím, že ještě vypadáme dobře.
Záznam: Premiér Fiala ocenil hokejové šampionyVideo: Sport.cz
Kde jste vůbec sledoval poslední tři zápasy mistrovství, do kterých jste kvůli nemoci nemohl nastoupit?
Na čtvrtfinále a semifinále jsem koukal jenom z postele na hotelu. Chytil jsem vysoké horečky, devětatřicet. Ani jsem nebyl schopný dojít do koupelny. Ale doktor mi nasadil antibiotika, můj stav se zlepšil, takže finále už jsem sledoval z hlediště. Za to jsem byl rád, že jsem to mohl zažít s kluky v O2 areně.
Takže boříte mýtus, že na antibiotika se nesmí pít alkohol?
(zasměje se) Doktor mi řekl, že pít můžu, ale mám být opatrnější.
Jak jste prožíval rozhodující duely, které už jste nemohl ovlivnit?
Přiznám se, že to pro mě byly mnohem větší nervy než na ledě, kde pracuje adrenalin a člověk tu důležitost zápasu ani nevnímá. Možná to zní překvapivě, ale fakt jsem byl na tribuně mnohem nervóznější. Kolikrát jsem radši zavřel oči, ani jsem se na to nemohl dívat.
Zažehral jste si, proč viróza sedla zrovna na vás?
To teda jo. Říkal jsem si, co jsem komu udělal. Byl jsem z toho zklamaný, to je jasný, mrzelo mě to. Turnaj začal skvěle, cítil jsem se dobře. Chtěl jsem si zahrát ty duely o medaile, ale už po Kanadě jsem tušil, že na mě něco leze. Ale i takové věci se stávají. Kdybych skákal hlavou do zdi, tak ničemu nepomůžu.
Oslavy hokejistů na Staroměstském náměstíVideo: Sport.cz
Nebál jste se, že se nedostanete ani na závěrečný ceremoniál?
To jsem měl naštěstí slíbené dopředu. I kdyby mě nepustili, nějakou cestu bych si stejně našel. (směje se) Měl jsem teda mít roušku, ale jak už mi bylo líp, tak jsem si říkal, že tam přece nebudu šaškovat s nějakým hadrem kolem pusy.
Všichni hráči si pochvalovali úžasnou atmosféru. Jak jste ji vnímal z hlediště?
Je to jiný zážitek než ze střídačky. Z ní jsem třeba úplně nevnímal horní prstenec, i když jsem věděl, že tam ty lidi jsou. Jako divák v horním patře jsem ale viděl celou arénu. Byl to jiný pohled.
