Chytil vypráví o New Yorku i touze být lepší: Na davy lidí v ulicích jsem si nezvykl

Riga (od našeho zpravodaje) - A tak není divu, že se 23letý hráč z Pravčic u Kroměříže usadil daleko za rušným Manhattanem, kam míří jen na domácí zápasy svých Rangers.

Manhattan vás už neláká?

Ne. Raději bydlím 10 minut od tréninkové haly, v příjemném městečku, kde není tolik lidí. Už jsme si tu s přítelkyní zvykli, víme, kam na procházky s pejskem. Po tom všem cestování a hodinách v letadle je příjemné být doma, takže do města jezdím jen na zápasy. A zácpy? Záleží, jaké máte štěstí. Když se stane nehoda nebo se někomu porouchá auto, nejde to objet. Několikrát jsem se zasekl a jednou měl namále, abych stihl mítink.

Vím, že jste po draftu neměl řidičák, takže jezdit jste se učil až v New Yorku?

Řidičák jsem si udělal v Uherském Hradišti, měl jsem vynikajícího učitele, s kterým jsem dnes kamarád. Ale mé první řízení bylo skutečně až v New Yorku. Hodili mě do vody a já musel plavat, protože asi není lepší místo na světě, kde se rychle naučíte řídit.

New York je město, které nikdy nespí. Jezdíte třeba na koncerty?

Ještě jsem na žádném nebyl a za těch šest let jsem nebyl ani basketbale, což mě mrzí. Zvlášť letos mají Knicks kvalitní sezonu. Jen v devatenácti jsem byl na Mets, na baseballu. Byla to zajímavá zkušenost. Spousta lidí si myslí, že když bydlím v New Yorku, že se denně procházím po Times Square. Ne, absolutně to nevyhledávám. Rodiče to mají z návštěv u nás prochozené víc než já.

Vážně?

Ano. Po draftu v Chicagu jsem letěl do tréninkového centra, kde je to samá zeleň a já ani nevěřil, že jsem v New Yorku. Pak nám ale udělali prohlídku městem a byl to šok. Těch lidí! Já i první dva roky v Rangers bydlel v centru, kousek od bývalých dvojčat. Když někdo přijel na návštěvu, šel jsem se s ním projít po Central Parku. Když jedu autem na zápas, tak mě navigace občas vede přes Times Square. Projedu ho, podívám se, ale... Stejně tak nemusím pořád šplhat na Empire State Building.

Ale kouzlo Madison Square Garden asi nikdy nevyprchá, že?

Pro mě je to domov. Je to hala, kde se cítím nejlépe a kdykoliv do ní vstoupím, má to pro mě domácí nádech. Sem patřím. Děje se tam spousta akcí, hrají tam i Knicks, dokonce v jeden den mohou hrát basketbal a za pár hodin i my hokej. Ano, led občas není v nejlepším stavu, což je po tom všem, co se tam děje, pochopitelné. Ale na nás je hrát a vyhrávat.

Je v New Yorku větší tlak na úspěch?

Pokud chcete vyhrávat, jste pod tlakem pořád. Záleží, jak moc si ho budete připouštět. Nežiju bez telefonu, internetu, takže na mě vždycky nějaké články i kritické analýzy vyskočí. Nejde se tomu vyhýbat, ale záleží, jak to skousnu. A i když vidím nějaký špatný článek, tak s tím dokážu bojovat, hodit za hlavu. Znám sebe a snažím se neustále hrát, jak nejlépe umím. Když to nevyjde, nedá se nic dělat. Pokračuji každý den v tréninku a mám víru, že další zápas bude lepší.

Funguje to?

Mám to tak nastavené odmala, že se chci posouvat a být lepší než ostatní. Pro mě je důležité chodit dřív na stadion, odcházet později, protože jediný způsob, jak se zlepšovat, je trénovat víc než jiní. Že na zimáku trávím víc času, automaticky neznamená, že budu lepší ostatní. Jde o práci, kterou vykonáváte. Mám metody, který se držím od šestnácti, ke kterým přidávám detaily.

Jaké?

Třeba strava. V klubu máme vynikající nutriční specialistky, moje přítelkyně výborně vaří. A vím, že strava může být detail, který mi může udělat rozdíl ve výkonech. A o to mi jde, že chci být lepší. Když se mohu zlepšovat v detailech na ledě, tak mohu i ve věcech, jako je jídlo.

Pomůže to i k úspěchu na mistrovství světa?

Tým máme kvalitní a jak budu hrát já, je jen na mně. Ale pro mě je důležité, jak bude hrát celé mužstvo. Chceme zlato, ale to chce každý, kdo sem dorazil.

Vy máte po boku kapitána Červenku...

Je to vynikající hokejista, kterého jsem jako sledoval v extralize i reprezentaci. Je jednoduché hrát s kvalitními hráči. Vím, jaký má Červus přehled na ledě, jakou má střelu, zkušenosti a i ve svém hokejovém věku je pořád skvělý. Loni dotáhl tým k bronzové medaili a věřím, že to dokáže také letos. Bude to náš hlavní lídr a já jsem šťastný, že ho mohu mít v lajně.